Kongkaew Vonusak před třemi lety vítal příchod čínských investorů s nadšením. Do jeho zapadlé vesnice v Laosu přinesli do té doby nevídané peníze. Farmářům a plantážníkům nabídli až 720 dolarů za pronájem jednoho hektaru půdy. Plánovali zde pěstovat banány. Čínský vliv se postupem let rozšířil po celé zemi. Nadšení Laosanů však opadlo.
Číňané na zdejší plantáže mimo peněz zavlekli také plošné využívání pesticidů a celé řady dalších chemikálií. Místní kvůli chemikáliím přestali lovit ryby v lokálních tocích. Vláda v Laosu kvůli necitlivému hospodaření dokonce zakázala zakládání nových banánových plantáží.
Investorům se zákaz pochopitelně nezamlouvá. Po vypršení stávajících pronájmů pozemků se budou muset z Laosu stáhnout. Použití pesticidů při pěstování banánů je podle nich nutné. „Pokud chcete farmařit, musíte používat pesticidy a hnojiva. Pokud bychom sem nepřišli, našli byste zde jen pusté hory,“ vysvětluje zástupce jedné z investorských firem Wu Ja-čchiang.
Peníze přehluší dopady na zdraví
Čína je zdaleka největším investorem v Laosu. Na svém kontě zde má přes 760 projektů v celkové hodnotě 6,8 miliardy dolarů. Čínské stopy můžeme vidět takřka po celé zemi. O „banánový sektor“ se čínští investoři začali zajímat v roce 2010. Jejich cílem byla zejména nejmenší provincie Laosu Bokeo.
V Asii chtějí zkrotit Matku řek. Mekong čelí výstavbě desítek přehrad |
Navzdory zdravotním následkům i dopadům na životní prostředí je intenzivní hospodaření na plantážích pro vesničany výhodné. Dělníci pracující přímo na plantážích si denně přijdou v přepočtu na 250 korun, což je na místní poměry velmi vysoká částka.
V Laosu se pěstují odrůdy banánů, které jsou velmi citlivé na napadení škůdci, ohrožují je také konkurenční rostliny a plevel. Farmáři je proto nejčastěji chrání herbicidem paraquat, jehož výroba je v Laosu oficiálně zakázaná. Banány jsou při převozu konzervovány také ve fungicidech. Dělníci o škodlivých účincích těchto látek vědí, za výborný honorář však mohou poslat děti do školy, a proto riskují své zdraví.
Čang Ťien-ťün, spolumajitel plantáže Lej Lin, navzdory tlaku úřadů z Laosu odejít nehodlá. Dopady plošného pěstování banánů za použití chemikálií jsou podle něj něčím, „čím si musí každá rozvojová země projít“. „Místní lidé by měli děkovat Číně,“ tvrdí.
