První říkejme drobná. To je ta, která u nás kvetla v nedostatkovém hospodářství. Občané měli peníze, za které si nemohli nic moc koupit. Aby se pak občan domohl toho, co požadoval, musel najít jiného občana, který za příslušné "všimné" byt, maso nebo banán poskytl.
Od té doby, co normální lidé u nás přestali o kapitalismu mluvit jako o prohnilém, si většinou můžeme legálně koupit, co chceme. Je i jednodušší za některé služby (urychlené vydání pasu nebo lepší chrup) zaplatit rovnou.
Zůstala tu však korupce "velká", se kterou trh nic nenadělá. Zakázka na stavbu dálnice se totiž od koupi banánů liší tím, že banány mohou mít všichni, zatímco lukrativní zakázku může dostat jenom jeden.
Korupce v této oblasti je přitom nejen nemorální, ale navíc velmi nebezpečná. Obcházení jasně daných pravidel totiž způsobí, že konečný produkt bude nejspíš předražený šunt, možná i nebezpečný.
Domy postavené za podezřelých okolností se nemusí řítit jen v Jižní Koreji. Jak však očekávat, že se občané nebo firmy budou chovat ctnostně, když sám stát tu dává tak mizerný příklad? Podivné zakázky a rozhodování by přehlédl jen slepý.
Nikdo asi neočekává, že politika nebo ekonomika budou v rukou nezištných světců, ale co je moc, to je příliš. Je totiž rozdíl, zda se korupce objeví čas od času jako porucha systému, nebo když tolerujeme systém, který vytváří korupční prostředí. Zázrakem kapitalismu je, že lidskou chamtivost dokáže tržním soupeřením obrátit ku prospěchu většiny. Tolerováním korupce o ten zázrak můžeme snadno přijít.
