Kupónová privatizace napomohla v masovém měřítku přeměně dříve státního majetku relativně spravedlivou cestou na majetek soukromý, který si každý občan vybral podáním kupónu s výměnou za akcie. Potud nelze této revoluční myšlence nic vytknout.
Nicméně každá hra má svá pravidla. V tomto případě se však na vytvoření právních pravidel jaksi pozapomnělo. S odstupem času nabývám stále více dojmu, že záměrně za účelem umožnit určité skupině lidí převzít majoritu v podnicích a naprostém rozporu se zásadami rozvoje soukromého majetku bezohledně vydrancovat vše, co se dá zpeněžit, vzít si úvěry, nesplácet a podnik s ostatními vlastníky nechat padnout v konkurzu.
Většinou se jednalo o bývalý management v podniku, který se již dříve oháněl rudou legitimací a měl možnost využít svého postavení i informací k podání privatizačního projektu a využít svých známostí na získání úvěru. Byli i jiní, kteří se chopili příležitosti a teď v době blížících se voleb plní stránky novin důrazně vypovídajících o jejich nejčistších záměrech podnikání s odměnou dvanácti let v nápravných zařízeních. Bohužel ve většině případů se odvolají či jsou propuštěni na kauce, urychleně převedou ukradený majetek na příbuzné či do zahraničí a potichu se nepotrestáni vypaří.
Vždyť nebylo třeba nic vymýšlet a bylo možno převzít zákony již ověřené ze zemí, kde kapitálový trh je na vysoké úrovni a obchodní právo chrání velmi dobře minoritního vlastníka. Docházelo a stále dochází k situacím, kdy v naprostém rozporu s právem a to jak platným v naší zemi, tak právem mezinárodním, si na úvěr od bank zakoupil někdo na veřejných trzích majoritní podíl v podniku, kterého se ujal s ideou jediného všemocného vlastníka a v naprostém rozporu se zásadami kolektivního investování splácí z peněz nejen ze svého podílu na majetku, ale i z podílu ostatních vlastníků své úvěry.
V případě, že je splatí, pouští se do dalších her s převody majetku na jiné společnosti, uzavíráním nevýhodných smluv za různou poradenskou činnost se společnostmi, které za tímto účelem založil, s cílem zbavit se minoritních vlastníků a okrást je o jejich podíly na majetku. Směle pokračuje v této praxi dále v jiném podniku, často v několika najednou. To se děje ještě téměř deset let po privatizaci bez přísného určení pravidel.
Pokud se některý minoritní vlastník obrátí na soud, má reálnou možnost, že se dříve finančně vyčerpá za soudní poplatky a honoráře za právníky, nebo při současné rychlosti převážně podplacené justice dříve zešediví věkem, než se domůže svých nároků. Je s podivem, že pokud v podniku jsou ještě nějaké peníze či majetek, soud se táhne mnoho roků, jakmile je podnik vytunelován, probíhají řízení relativně rychle.
Bohužel většinou jde podnik pro dluhy do konkurzu a už se není jaksi o co soudit. Možná tak o trestní odpovědnost managementu, ale státní zástupci či vyšetřovatelé většinou najdou kličku, jak stíhání zastavit a nezpůsobit si zbytečné problémy.
V naší banánové republice je beztrestné tunelování povoleným národním sportem. Vždyť i stát chce opět v naprostém rozporu se Všeobecnou deklarací lidských práv schválit zákon, kdy v případě privatizace státních podniků jako ČEZ, Unipetrol apod. nebude prováděn veřejný odkup od minoritních vlastníků. Ti, kdo investovali do státních podniků ve snaze nepřijít o svůj majetek vytunelováním v podnicích soukromých a pomáhali tak rozhýbat kapitálový trh, tak paradoxně doplatí na volební sliby vládnoucí strany, která po zadlužení země ve snaze získat co nejvíce peněz z privatizovaného majetku, si upraví i zákon, jímž znehodnotí podíly ostatních vlastníků na dlouhou dobu a získá větší peníze za majoritní podíl na úkor ostatních vlastníků. Věřím, že přenosy z poslanecké sněmovny a senátu lidem napoví, kdo pro podobné zákony zvedá ruku a koho volit v dalším období.
Pavel Kuthan
mailto:p.kuthan@iol.cz
