Akce byla klidná, Američani protest sledovali, ale nijak do něj nezasahovali. Nad hlavami demonstrantů byly vidět portréty bývalého íránského duchovního předáka ajatolláha Chomejního.
Hlavním cílem akce nebylo jen agitovat proti okupantům. Šíitové poprvé po několika desetiletích slavili pochodem do své hlavní bagdádské mešity narození proroka Mohameda.
Deset tisíc šíitů se sešlo nejprve před sunitskou mešitou ve čtvrti Azimíja na severu města.
"Rozhodli jsme se sejít tady, abychom ukázali jednotu šíitů a sunitů," prohlásil organizátor akce Rašíd Hamdán. Podle jeho slov demonstraci zorganizovali náboženské skupiny z bagdádské čtvrti at-Tawrá, která je známá spíše jako Saddámovo město. Podle některých odhadů tam žije šíitů zhruba dva miliony.
Od začátku dubna, kdy padla Saddámova vláda, se v Bagdádu sešlo několik menších demonstrací, na kterých Iráčané rovněž žádali odchod vojsk USA. Nikdy však protesty nezaplnily tolik ulic jako dnes.
Z transparentů
Dav skandoval slogany "Ne šíiti, ne sunité, jen islámská jednota" a zpíval náboženské písně. Na transparentech stálo "Ne cizí správě", "Naše země není na prodej", "Ne americké okupaci, ne nespravedlnosti, ne Izraeli, Ano islámu!" nebo "Chceme čestné Iráčany, ne zloděje".
Poslední transparent byl zjevnou narážkou na lídra Iráckého národního kongresu Ahmada Šalábího, který je jedním z hlavních hráčů v poválečném Iráku. Šalábí byl v roku 1992 odsouzen jordánským soudem za zpronevěru a podvod.
Hlasitý pochod se zdál být dobře organizovaný. Pořadatelé stříkali na demonstranty vodu, aby je ochlazovali. Neustále také hlídali dav, aby se akce nezvrhla v násilnosti.
Na začátku se demonstrace účastnilo kolem deseti tisíc lidí, ke konci pochod slábl. Do cíle došla zhruba polovina účastníků.
