Když poslouchala rozsudek plzeňské soudkyně, rozplakala se. Poprvé po dvou letech to nebyly slzy zoufalství. Slyšela, že Lucie je její a bude žít u ní doma.
"Jsem šťastná. Na tohle jsem čekala dva roky. Hned si pro Lucinku jedu a odvezu si ji domů," prohlásila na adresu muže, u kterého až dosud tříletá holčička vyrůstala.
Spletitý příběh tahanic o malou dívenku začal manželskou nevěrou. Syn Květy Fainové zplodil Lucii s vdanou ženou. Papírovým otcem se tak automaticky ze zákona stal tehdejší manžel matky Václav Waldmann.
Když byl Lucince rok, její biologičtí rodiče se zabili. Pro Květu Fainovou tehdy tragédie teprve začala. Přišla o syna. A pár dnů nato i o vnučku. Ta u ní do té doby s rodiči žila.
"Přijel pro ni a vzal nám ji z náručí," vzpomínal Luciin dědeček Vlastimil Faina. Tehdy začala dvouletá válka Květy Fainové se soudy.
Přestože testy DNA prokázaly, že otcem dívenky je mrtvý muž, soudci rozhodovali vždy ve prospěch papírového otce. Ten se dívky nechtěl vzdát. "Mám ji rád. Cítím se jako její otec," řekl Václav Waldmann.
Jako táta obstál. Znalec u soudu potvrdil, že Lucie k němu během dvou let získala obrovské citové pouto. Stejně tak jako ke svým prarodičům, se kterými se po celou dobu soudních průtahů stýkala.
Když včera soudkyně rozhodla o tom, že dívka bude vyrůstat u babičky, na jejího nevlastního otce proto nezapomněla. Babička mu ji bude muset "půjčovat" každý druhý víkend a ještě čtyřikrát do měsíce ve všední dny.
"Doufám, že to bude pro Lucinku ideální řešení," řekla plzeňská soudkyně Dobroslava Žižková. Ani pro ni nebylo jednoduché rozhodnout.
"Oba chcete dítě, ale nemohu je rozpůlit. Znalec neřekl, že jeden z vás je špatný vychovatel. Jeho argumenty mě ale přesvědčily, že pro Lucinku je nejlepší, když ji bude vychovávat babička," odůvodnila soudkyně svůj verdikt.
Nevlastní otec z toho byl smutný. "Nemá význam se odvolávat, stejně bych asi neuspěl," přiznal po jednání Václav Waldmann.
