Asad písemně požádal venezuelského levicového autokrata Huga Cháveze o azyl. Tvrdí to turecký list Zaman s odvoláním na diplomaty své země, které prý informoval přímo Chávezův ministr zahraničí. Nic překvapivého. Asada a Cháveze pojí snad cosi jako přátelské vztahy. Ty posiluje společná neláska k USA a s tím spojená náklonnost vůči Íránu.
"Jak bych mohl nestát za Asadem, který je lídrem legitimní syrské vlády? Mám snad velebit teroristy, kteří žádají přechodnou vládu a chtějí zabíjet lidi na obou stranách konfliktu?" podpořil Chávez syrského kolegu před dvěma měsíci. Nejen slovy: poslal Bašáru Asadovi nejméně tři tankery nafty.
Odcestuje s rodinou na latinskoamerické pláže...
Řada diplomatů si opravdu klade otázku, zda Asad s rodinou zmizí. Popřípadě kdy a kam. Obecně platí, že začne-li se v politických kruzích spekulovat o azylu, je již jednání o něm na cestě. I když Asad tvrdí, že raději zemře, než opustí Sýrii. Diktátor však miluje život, tedy ten luxusní, a k odchodu ho navíc tlačí rodina. Podle všeho především jeho matka.
Kdo je kdo v SýriiBašár Asad a jeho blízcí. Diktátor a jeho nejbližší (často členové náboženské skupiny alavitů, ale nejen oni) tvrdí, že chtějí bojovat až do konce. V případě prohry jim hrozí smrt. Opozice ve zbrani i na síti. Nesourodá, nyní snad sjednocená koalice protiasadovských sil. Od radikálních islamistů po demokraty. Skrytá opozice v Damašku. Zatím režimní politici i vojáci, kteří chtějí jednat s opozicí. Doufají, že si tak zachrání život, případně kariéry. |
Jaké má Asad možnosti? Kromě Venezuely ještě další latinskoamerické země, totiž Kubu a Ekvádor. Havana je podobně jako Damašek příjemce Chávezovy pomoci, bez které by se sotva obešla, a rovněž letitý rival Spojených států. Ekvádor je podobnému dobrodružství patrně nakloněn méně, ani jeho prezident Rafael Correa se však nebrání levicové rétorice. A obrátil svou zemi k Venezuele i Íránu, přičemž vztahy s USA jsou přinejmenším rozpačité.
Země navíc proslula přijetím Juliana Assange, spoluzakladatele serveru WikiLeaks, který zveřejnil velké množství utajovaných dokumentů. Mimochodem, ministerstvo obrany USA označilo WikiLeaks za hrozbu americké národní bezpečnosti.
... nebo ke spojencům do Íránu?
K Asadovi se stále hlásí i Írán, jeho nejvěrnější přítel. Alí Larídžání, šéf tamního sněmu, nedávno zopakoval, že Teherán bude za Asadem stát až do konce. A že ho případně přijme. Alespoň to tvrdí libanonský list al-Mustakbal.
V íránském případě jistě hraje roli fakt, že Asad je alávitou, tedy členem heterodoxního náboženského společenství, které do značné míry čerpá ze šíitského islámu. A právě ochráncem všeho šíitského se Teherán cítí být. Jenže většinu Syřanů i protiasadovských povstalců tvoří sunnité, kteří dominují i celému islámskému světu.
I Rusko patří (či dosud patřilo) k bezpodmínečným Asadovým spojencům. Jakkoli se zdá, že nyní pragmaticky od přátelství s Asadem částečně ustupuje. A usiluje o dohodu mezi režimem a rebely, která by mu udržela alespoň nějaký vliv na další dění v Sýrii.
A co Rusko? Moc chladné?
"Obrátilo se na nás několik zemí (blízkovýchodního) regionu se vzkazem 'Řekněte Asadovi, že jsme ochotni ho přijmout!'," nechal se v sobotu slyšet ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. "Odpověděli jsme jim: 'Co my s tím? Máte-li podobné plány, řekněte mu to osobně'," dodal Lavrov.
Není zcela jasné, zda i Kreml nezvažuje Asadovo pozvání do Ruska. Pro Moskvu i Teherán je však Asad důležitější v Sýrii, kde vzdoruje jejich společným nepřátelům.
Za nynějším syrským režimem stojí od počátku konfliktu, který začal loni v březnu, také Čína. Sice opatrně, přesto zřetelně. O tom, že by Asad a jeho blízcí odešli do Pekingu, se však zatím nespekuluje.
Syrská opozice opakuje, že odstoupení či smrt Bašára Asada je pro ni principiální podmínkou jakéhokoli dialogu. Diktátor začíná být nepohodlný i pro své spojence.
