Až vylezu ven, vezmeme se! Chilští záchranáři rozdávají dopisy od horníků

Ze sedmisetmetrové hlubiny přišly první odpovědi na dopisy rodin zavalených horníků. Jejich rodinní příslušníci a přátelé se v úterý večer nedočkavě natlačili na záchranáře a doufali, že některý z nich vykřikne zrovna jejich jméno. Havíři navíc už vědí, že jejich vysvobození bude trvat dlouho.

"Ahoj Jessiko, až se dostanu ven, koupíme svatební šaty a vezmeme se v kostele. S láskou Esteban Rojas," předčítala hrdě nahlas Jessika Yaňésová a lidé v hloučku okolo ní začali tleskat a jásat.

POŠLETE NÁM LÁHEV VÍNA

Zavalení havíři už vědí, že si v dole ještě nějaký čas pobudou. Chilský prezident Sebastián Piňera jim prozradil, že svátky Fiesta Pátria (získání nezávislosti na Španělsku), které se konají 18. září, muži s největší pravděpodobností stráví v podzemí. Dodal však, že "na Vánoce už budou doma".

Horníci mu ze závalu vzkázali, že tedy dobrá, ale ať jim pošle lahev vína. Aby svátky mohli oslavit i tam.

Tak přece jenom, prozradila později chilskému listu El Mercúrio manželka jednoho ze třiatřiceti zavalených havířů, kteří 5. srpna uvázli v meďném dole San José nedaleko středochilského města Copiapó.

Za horníka se provdala už před pětadvaceti lety, ale jen na úřadě. Svatbu v kostele manžel pořád odkládal, že "prý na to nemají peníze".

Teď už se ale nic odkládat nebude, věří Yaňésová, a stejně jako mnoho dalších v ruce svírala vzkaz na papírku, který vytáhla jedna ze tří sond ze sedmisetmetrové hlubiny.

Právě tato vzdálenost dělí horníky od zemského povrchu a pravděpodobně bude až do Vánoc. Muži jsou uvězněni v úseku šachty o velikosti 1,2 kilometrů. (více zde)

Načítají se informace o videu…

"Emol Carmen Barazzová! Dopis!" Zvolal jiný záchranář a za chvíli k němu přiběhla další z asi dvou set příbuzných a přátel horníků, kteří už několik dnů bivakují ve stanovém městečku s výmluvným názvem Esperanza (Naděje) poblíž zasypané šachty.

"Nervozitou jsem se úplně třásla, a pak vyvolali moje jméno. Byla jsem tak šťastná," uvedla Barazzová. Doufala, že jí manžel Juan Illanes co nejdříve odpoví. "Máš pravdu, je to veliký zázrak (...), miluji tě," stálo na lístku, který pak četla pořád dokola.

MĚSÍCE V PODZEMÍ HORNÍKY poznamenají

Kosmonauti se v izolaci málem pozabíjeli

Až se vrátím, matka stráví nejméně měsíc u plotny

To Héctor Ticonas dostal od svého syna Ariela zprávu trochu jiného ražení. "Starouši, doufám, že jste všichni v pořádku. Sestře: vyřiď mámě, že až nás zachrání, tak mi nejméně měsíc bude muset vyvářet, jak nejlépe umí. Hlavně empanadas (smažené plněné taštičky) a koláče. Mojí ženě: Ať děti nepřestanou chodit do školy!"

Záchranáři už předtím rodinným příslušníkům vysvětlili, že vzkazy jsou zatím jediným skutečně možným prostředkem komunikace se zavalenými havíři. Některé ženy totiž přišly do operačního střediska a chtěly svým nejbližším zavolat. To jim ale vedení dolu nedovolilo. Dosud se totiž vyhodnocuje, jaký emocionální dopad mají na havíře telefonní hovory s rodinou. Nejnovější analýzy jejich stavu ukazují, že nejméně čtyři muži vykazují známky deprese.

Havíři mezitím dostávají úzkou průrvou výživu, tablety a vývar, který mají jíst v malých dávkách po šesti hodinách. Záchranáři jim také na přání poslali hry, obrázky Elvise Presleyho i fotbalová trička. Nahoru šachtou naopak proudí odpadky, napsala ČTK.

neztrácejte humor, radí australan

"Psychicky to bude tvrdé. Pro nás bylo 14 dní jako věčnost. Čtyři měsíce budou jako světelné roky," uvedl australský horník Todd Russell, který před čtyřmi roky přežil v závalu dva týdny. Spolu s kolegou Brantem Webbem zůstal uvězněný ve zlatém dole v Tasmánii, jejich kolega Larry Knight tehdy neštěstí nepřežil.

Měli jen cereální tyčinku. Poprvé se jí dotkli, když byli pod zemí tři dny. Vodu kapající do jeskyně chytali do klobouku. Neměli dost místa, skoro celé dva týdny strávili vleže. Nejhorší to ale bylo s psychikou. Úzkost překonávali vyprávěním vtipů, vzájemnou podporou a zpíváním. "Mít tam dole někoho, kdo je s vámi, je asi to největší štěstí."

Po pěti dnech je našli záchranáři, ale trvalo dalších 8 dnů, než se k nim prokopali. Úzkou dírou jim posílali jídlo, vodu a dopisy od blízkých. Když Russela konečně vytáhli ven, zažil nejkrásnější chvíli svého života: znovu viděl rodinu.

Pak ale přišly problémy. Nejprve neustálý kontakt s médii, navíc ho trápila nespavost a noční můry, které trvaly přes rok. Stres se přeléval do osobního života, manželka hrozila, že ho opustí, nesnesl kolem sebe vlastní děti. Nakonec se rozhodl vyhledat odbornou pomoc a posttraumatické stresové poruchy se časem zbavil.

Zdroj: ČTK