Chodil do běžné školy. Neměl žádné romské kamarády. Oba rodiče jsou sice Romové, ale doma se mluvilo jen česky a o stejných věcech, jako v každé jiné české rodině. Ve škole se cítil jako každý jiný kluk, prostě mezi svými.
"Byli jsme výborná parta. Chodili jsem spolu do kina a hráli fotbal. Kromě svých nejbližších jsem neznal nikoho, kdo by byl Rom. A nikdo mi to neříkal, nebylo to podstatné," vysvětluje dvacetiletý mladík.
Prozradila to učitelka
Asi v páté třídě jim učitelka ve třídě vykládala, že v České republice žijí i jiné národy než Češi, například Romové. Vysvětlovala, jaké mají zvyky a odkud pocházejí. "Například tady Honza je také Rom," řekla učitelka. Pro Jana to byl blesk z čistého nebe. Vytřeštil oči a nebyl schopen slova.
Jeho otec je vyučený zámečník a nikdy neměl nouzi o práci. Matka je zdravotní sestra. "V jejich zaměstnání se nikdo nedivil, že jsou Romové. Na tátovi to ani není vidět. Mám ještě tři sestry a i ty jsou na pohled k nerozeznání od bílých. Pracují jako manažerky v zahraničních firmách. Já jsem jen zdědil tmavší kůži po mamce, takže to poznáte," vysvětluje s přátelským úsměvem.
Dnes se snaží se poznat co nejvíce z kultury svých předků. Překvapuje ho, kolik věcí se dozvídá. Ostatním Romům pomáhá pochopit jejich kulturu. S přáteli založil romskou skupinu, se kterou chtějí jezdit na festivaly.
"Jsme čtyři kluci a tři holky a zkoušíme spíš populární hudbu ve stylu Backstreet Boys. Taky občas zkoušíme etnickou hudbu a romské písně," vysvětluje štíhlý mladý muž, který zatím romsky neumí. "Písničky znám, ale přesně bych je nepřeložil," směje se.
Učí se romsky. Neví, zda toho někdy využije
Začal navštěvovat kolínskou střední sociální školu. Chodí do práce, zajišťuje stravování na kongresech, a zároveň se učí romsky. "Nevím, zda to využiju. Chci raději podnikat než dělat sociálního pracovníka. Prostě mě napadlo, že bych ten jazyk měl znát. Je stejně zajímavý jako čeština nebo angličtina," říká.
Poté co se dozvěděl, že je Rom, mu trvalo asi rok dva, než si uvědomil, co to vlastně znamená. "S tím, že by mi to někdo vytýkal, jsem se setkal až později. To jsem už byl učeň. Nebylo to ovšem ve škole. Jednoduše jsem někam přišel na diskotéku a někteří lidé se divili, co tam dělám. Ne vždycky to však byl jen rasismus," tvrdí.
Většinou chodil s partou českých kamarádů, takže to nebyl problém. "Nikdo mi neubližoval a já sám si Čechů vážím úplně stejně jako našich lidí. Předsudky jsou nesmysl. O naši cikánskou minulost a kulturu jsem se začal zajímat až nedávno. Člověk by měl vědět, jaké má kořeny a kdo vlastně je," míní.
