Tím spíš má co ztratit.
Lehce oprášená koalice nabízí na jedné straně kupu podpor, výhod či úlev prakticky všem a na straně druhé snižování zadlužení (ještě že je tu co privatizovat!).
Milovníci kuriozit pak ocení i pár vskutku povedených nápadů, jako třeba pastelkovné pro prvňáčky. Co by však pracovitý člověk měl od vlády chtít, až Gross zazvoní u jeho dveří? Nic mimořádného.
Vše se omlelo už stokrát, a to i u ministerských stolů. Především snížení nezaměstnanosti (za šest let panování ČSSD utěšeně narostla). Posílení kondice zdejších podnikatelů (počet živnostníků klesá).
Reformu zdravotnictví (chybějí mu miliardy) a penzí (důchody oproti mzdám propadají). Seškrtání zneužívaných dávek. Větší podporu školám, hlavně vysokým včetně zavedení školného.
Zjednodušení otravně komplikovaných daní... To všechno je nutné. Něco Grossův tým míní i udělat. Jen na máloco však nabízí účinné recepty. Každý trochu smělý nápad tlumí především v ČSSD obezličkou "ale při zachování sociálního státu" (jako by sociální rozměr společnosti někdo chtěl rušit).
Dovolme si v tuto chvíli přesto trochu optimismu: pokud by koalice zvládla třeba jen snížení byrokracie, zlepšení bankrotového zákona i zákoníku práce a začala místo dosavadního vznešeného plkání opravdu hýčkat vzdělání, pánbůh jí to zaplať.
Jak si ale optimismus podržet déle než pár pikosekund, když z "úsporných úst" slyšíme, že ministr Škromach žádá víc úředníků na vyplácení dávek? Když vláda podpoří aktivitu lidí, a přitom sebere víc právě těm, kteří si díky aktivitě víc vydělají.
Když snížení dluhu platí ze zvýšených daní... Sliby voličům vláda porušit může. Naštěstí musí dodržet aspoň jeden slib, který dala v Bruselu: zkrotit rozhazování a dluhy.
