Atomová energetika představuje pro poválečné levicové kruhy princip zla. Je nesmírně obtížné přesně analyzovat kořeny tohoto jevu a uvést všechny důvody, které k dnešnímu protijadernému fanatismu vedly.
Jedním z nich mohou být i široké a nepředvídatelné následky jaderného útoku USA na Japonsko v roce 1945. Tato akce byla sice krutá, ale nenahraditelná jinou formou boje. Konvenční útok na japonské ostrovy (vylodění) představoval pro USA hrozbu šílených ztrát. Navíc v Japonsku (na rozdíl od hitlerovského Německa) neexistovala v průběhu války žádná vlivná skupina, se kterou by bylo možno jednat o kapitulaci.
Politické vraždy byly na denním pořádku a jakýkoli, byť i domnělý, náznak kapitulantských nálad byl okamžitě trestán likvidací podezřelého včetně jeho rodiny. Sám císař Hirohito trnul hrůzou, zda-li po vyhlášení kapitulace nebude okamžitě zavražděn radikálními důstojníky.
Po skončení světové války upadly tyto skutečnosti v zapomnění. Politická atmosféra se zejména v intelektuálních kruzích pohnula směrem doleva a především k antiamerikanismu. Smutnou roli zde sehrálo Valné shromáždění OSN, které se stalo tribunou nejen komunistického bloku, ale i extrémistických režimů, které se zrodily na troskách koloniálních říší.
Amerika byla obviněna ze všech myslitelných druhů zla a Hirošima se stala vývěsním štítem nactiutrhání. Tato „šťastná“ shoda okolností samozřejmě neunikla Moskvě. Ať už bylo Rusko ve svých moderních dějinách jakékoli, vždy fascinovalo radikální intelektuály a dovedlo je nezaměnitelným způsobem oslovit.
Protiatomové kruhy byly pro mocenské zájmy komunismu obzvlášť lákavé, a to ze dvou důvodů. Prvním byla jednostranná orientace levičácké inteligence: tito lidé trvali na likvidaci jádra jako systému (tedy od raket po elektrárny), ale pouze na Západě. Řvaní demonstrantů se tak stalo platformou pro jednostranné odzbrojení Západu ve studené válce.
Druhým důvodem byla vzácná intelektuální jednota těchto skupin. Pod vlajkou boje proti atomu se sešly skupiny, které se za normálních okolností nenáviděly: např. promoskevští blouznivci s maoistickými fanatiky. Tehdy vytvořená atmosféra vydržela dodnes.
Centra protijaderného tažení - západní university - vychovala v šedesátých a sedmdesátých letech nadšené bojovníky, kterým jejich entuziasmus vydržel dosud. V této době se z nich rekrutují prezidenti, ministři a předsedové vlád nejsilnějších zemí světa s enormním pochopením pro novou generaci tzv. aktivistů. Těm konec studené války nijak neublížil, jenom je donutil věnovat se méně raketám a více elektrárnám.
Na začátku jedenadvacátého století přestává vadit, že většina argumentů Zelených jsou mytologické žvásty. Stálým opakováním polopravd a vyložených nesmyslů, opřených nikoli o vědu, ale rozsáhlý mediální zájem, se podařilo vytvořit životaschopnou chiméru.
A to tak dokonalou, že drží při životě politickou stranu s rostoucími volebními preferencemi a evropským významem. Tak dokonalou, že vytvořila pevně kodifikované společenství médií, studentských hnutí, ultralevičáckých fanatiků, politických dobrodruhů, ale i vyděšených slušných lidí.
Zatím je těžké říci, zda-li kroky německé vlády budou následovat další země, a zda se vůbec jedná o definitivní trend. Jedno je však jisté. V současné době má většina civilizovaného světa na výběr mezi spalováním fosilních paliv a jadernými elektrárnami.
Žádná třetí, dostatečně efektivní možnost prozatím neexistuje. Zlikvidujeme-li atomovou energetiku, vytvoříme prostor pro závažná bezpečnostní rizika. Nastoupíme tak na cestu, která nás vydá do rukou současným producentům ropy. Tedy režimům které jsou vrtkavé, často totalitní, nezřídka podporující mezinárodní terorismus a v každém případě silně protizápadní.
Je myslím zapotřebí položit si otázku, jak dalece jsou protijaderná hnutí pouhou směsicí idealistů a jejich často kontroverzní akce „nutnou daní demokracii“. Aby nás taková demokracie nezničila.
Zdeněk Švácha
zdenek.svacha@seznam.cz
