Novou naději řidičům uvázlým v dopravních zácpách nabízí americký vědec a konstruktér Paul Moller z Davisu v Kalifornii. Po celoživotním úsilí a vynaložení 50 milionů dolarů vyvinul létající zařízení podobné osobnímu automobilu, nazvané Skycar (Nebeský vůz).
Skycar je podle časopisu New Scientist konstruován tak, aby byl schopen kolmého startu a přistání. "Dopraví vás, kam chcete a kdy chcete, a přistane s vámi tam, kde si přejete," tvrdí o vozidle pyšně jeho tvůrce na internetových stránkách své firmy.
Jako kolibřík
V průběhu třiceti let dokázal Paul Moller navrhnout a sestrojit několik létajících zařízení chráněných 43 patenty. V roce 1965 poprvé krátce vzlétl s jednomístným vznášedlem XM2, které se podobalo létajícímu talíři. Jeho zatím největším veřejným úspěchem byl ukázkový let s dvoumístným předchůdcem dnešního skycaru, s modelem M200X, v roce 1989. "Dvoustovka" do dnešního dne úspěšně absolvovala více než 200 letů s kolmým startem. "Cítil jsem se jako kolibřík, vznášel jsem se nahoru, dolů, dopředu a dozadu, přesně tak, jak jsem chtěl," popsal své pocity z prvního letu Paul Moller na internetu. Nejnovější model označovaný jako Skycar-M400 je navržen pro čtyři osoby, je 5,5 metru dlouhý a 2,7 metru široký. Pohání jej osm rotačních Wankelových motorů. V nich se místo pohybu pístů ve válcích otáčí ve spalovací komoře trojhranný rotor. Systém byl od svého patentování před druhou světovou válkou značně vylepšen a poskytuje v současnosti nejlepší poměr výkonu a hmotnosti, veličin pro létající zařízení rozhodujících. Další výhodou Wankelova motoru je minimální množství pohyblivých částí, a tedy i snížené riziko poškození a poruch. Proud vzduchu vyvinutý motory je usměrňován speciálními žaluziemi, které svým natočením určují směr letu. Lehká karoserie z plastu zesíleného uhlíkovými vlákny je navržena na základě aerodynamických testů tak, aby maximálně využívala vztlakové síly a umožňovala klouzavý let. Spotřeba skycaru, jak píše New Scientist, by proto neměla překročit neuvěřitelných 12 litrů benzinu na 100 kilometrů letu.
Řídit má počítač
Nebeský vůz budou ovládat tři palubní počítače. Budoucí majitel si ovšem podle současných představ žádného pilotování neužije. Jednoduše nasedne do skycaru a přes palubní počítač se přihlásí do satelitního navigačního systému, který nyní vyvíjí americká armáda a kosmická agentura NASA. Pilot pouze zadá místo startu a cíl a skycar ho tam sám dopraví vyhrazeným koridorem, v němž automatický provoz řídí počítače. K přistání potřebuje skycar podle výrobce plochu o průměru pouhých 12 metrů, což je například větší plochá střecha. Dennis Bushnell, vedoucí výzkumu z hlavní laboratoře NASA pro civilní letectví, předpovídá, že skycar bude revolucí v dopravě. "Není otázkou, zdali se to stane, ale kdy," řekl novinářům. Pokud by se v budoucnu podařilo přesunout část osobní dopravy do vzduchu, vedlo by to podle Bushnella k úsporám při stavbách dálnic a mostů. Díky bezpečnému automatickému navigačnímu systému by se rovněž snížil počet smrtelných nehod způsobených řidiči. Ručně vyrobený Skycar M400, který dosud existuje v jediném exempláři, má být zpočátku k mání za milion amerických dolarů. Dvaašedesátiletý vynálezce však doufá, že sériová výroba by mohla srazit jeho cenu až někam ke 40 000 dolarů (1,5 milionu korun). Mezi přední zájemce očekávající první veřejný let ohlášený na letní měsíce tohoto roku patří kromě technických nadšenců především americká armáda a policie, které by jej mohly využívat pro výzvědné účely, při stíhání zločinců či záchraně nemocných a raněných.
Skycar je podle časopisu New Scientist konstruován tak, aby byl schopen kolmého startu a přistání. "Dopraví vás, kam chcete a kdy chcete, a přistane s vámi tam, kde si přejete," tvrdí o vozidle pyšně jeho tvůrce na internetových stránkách své firmy.
Jako kolibřík
V průběhu třiceti let dokázal Paul Moller navrhnout a sestrojit několik létajících zařízení chráněných 43 patenty. V roce 1965 poprvé krátce vzlétl s jednomístným vznášedlem XM2, které se podobalo létajícímu talíři. Jeho zatím největším veřejným úspěchem byl ukázkový let s dvoumístným předchůdcem dnešního skycaru, s modelem M200X, v roce 1989. "Dvoustovka" do dnešního dne úspěšně absolvovala více než 200 letů s kolmým startem. "Cítil jsem se jako kolibřík, vznášel jsem se nahoru, dolů, dopředu a dozadu, přesně tak, jak jsem chtěl," popsal své pocity z prvního letu Paul Moller na internetu. Nejnovější model označovaný jako Skycar-M400 je navržen pro čtyři osoby, je 5,5 metru dlouhý a 2,7 metru široký. Pohání jej osm rotačních Wankelových motorů. V nich se místo pohybu pístů ve válcích otáčí ve spalovací komoře trojhranný rotor. Systém byl od svého patentování před druhou světovou válkou značně vylepšen a poskytuje v současnosti nejlepší poměr výkonu a hmotnosti, veličin pro létající zařízení rozhodujících. Další výhodou Wankelova motoru je minimální množství pohyblivých částí, a tedy i snížené riziko poškození a poruch. Proud vzduchu vyvinutý motory je usměrňován speciálními žaluziemi, které svým natočením určují směr letu. Lehká karoserie z plastu zesíleného uhlíkovými vlákny je navržena na základě aerodynamických testů tak, aby maximálně využívala vztlakové síly a umožňovala klouzavý let. Spotřeba skycaru, jak píše New Scientist, by proto neměla překročit neuvěřitelných 12 litrů benzinu na 100 kilometrů letu.
Řídit má počítač
Nebeský vůz budou ovládat tři palubní počítače. Budoucí majitel si ovšem podle současných představ žádného pilotování neužije. Jednoduše nasedne do skycaru a přes palubní počítač se přihlásí do satelitního navigačního systému, který nyní vyvíjí americká armáda a kosmická agentura NASA. Pilot pouze zadá místo startu a cíl a skycar ho tam sám dopraví vyhrazeným koridorem, v němž automatický provoz řídí počítače. K přistání potřebuje skycar podle výrobce plochu o průměru pouhých 12 metrů, což je například větší plochá střecha. Dennis Bushnell, vedoucí výzkumu z hlavní laboratoře NASA pro civilní letectví, předpovídá, že skycar bude revolucí v dopravě. "Není otázkou, zdali se to stane, ale kdy," řekl novinářům. Pokud by se v budoucnu podařilo přesunout část osobní dopravy do vzduchu, vedlo by to podle Bushnella k úsporám při stavbách dálnic a mostů. Díky bezpečnému automatickému navigačnímu systému by se rovněž snížil počet smrtelných nehod způsobených řidiči. Ručně vyrobený Skycar M400, který dosud existuje v jediném exempláři, má být zpočátku k mání za milion amerických dolarů. Dvaašedesátiletý vynálezce však doufá, že sériová výroba by mohla srazit jeho cenu až někam ke 40 000 dolarů (1,5 milionu korun). Mezi přední zájemce očekávající první veřejný let ohlášený na letní měsíce tohoto roku patří kromě technických nadšenců především americká armáda a policie, které by jej mohly využívat pro výzvědné účely, při stíhání zločinců či záchraně nemocných a raněných.
