Monumentální, temně hučící stavba působí na návštěvníky města spíš jako tajemný hrad než areál mlýnů. Winternitzovy mlýny, cenná práce architekta Josefa Gočára z let 1909 a 1910, už svému původnímu účelu sloužit nebude.
Společnost Unimills s výrobou končí a přeje si, aby průmyslová stavba prošla konverzí, která by ji otevřela lidem.
"Výrobu v objektu zastavujeme, ale není nám jedno, co s touto cennou budovou bude dál. Proto jednáme s městem i s architektem Ondřejem Teplým, hledáme způsob, jakým by se dala stavba v budoucnu využít," uvedl generální ředitel společnosti Unimills Pavel Skřivan.
Winternitzovy mlýnyPrvní pardubická stavba architekta Josefa Gočára (1880-1945) vznikla v letech 1909 a 1910 na břehu Chrudimky. Architektura mlýnů je asociací babylonské Ištařiny brány. Gočár v té době zároveň projektoval lázeňský dům v Bohdanči, otevřený 1. května 1913, a kubistický palác U Černé Matky Boží v centru Prahy. Josef Gočár je mnohými považován za největšího českého architekta 20. století. |
Město tuší, že to je příležitost, která se neopakuje.
"Dozvěděl jsem se teprve minulý týden, že budou opouštět centrum města. Od Gočára nemáme moc skvostů. Slovo skvost platí v tomto případě bez uvozovek," uvedl náměstek primátorky Martin Bílek.
Podle Pavla Skřivana si vedení společnosti přeje, aby tato technická památka byla očištěna od necitlivých přístaveb z šedesátých let a vynikla tak Gočárova práce.
"Menší část výroby poběží do konce roku, poté chystáme její úplné odstavení. Budovu pravděpodobně prodáme, podmínkou ale bude, aby byl zachován její ráz. Možností jejího využití je řada. Mohou tam být například komerční prostory," uvedl Pavel Skřivan.
Památka blízko centra má obrovský potenciál
František R. Václavík, který se zabývá stavebněhistorickými průzkumy, to vidí jako velkou šanci pro Pardubice.
"Myslím, že budova má obrovský potenciál, leží v naprosto klidném prostředí blízko centra. V úvahu přicházejí různé formy moderního loftového bydlení. I kulturní využití areálu je určitě možné a žádoucí. V Pardubicích průmyslová architektura mizí a toto je jedna z posledních příležitostí," uvedl.
Hlavní otázka ale není, co v mlýnech bude. Klíčové je, kdo památku koupí. Pokud společnost Unimills své podmínky myslí vážně, může objekt prodat pouze developerovi nebo městu.
"Ředitele společnosti jsem při naší první neformální schůzce požádal, aby v případě prodeje bylo osloveno město," uvedl Bílek.
Ten si dovede představit, že by Pardubice mohly v mlýnech vybudovat nový úřad, o kterém se mluví už léta.
"V Hradci spravili pivovar a udělali z něj krajský úřad. Zřízení centrálního magistrátu je jednou z variant. Našla by se tam jistě spousta prostor pro výstavní účely, těch možností je celá řada. Jsou to ale jen úvahy, je to příliš čerstvé," uvedl Bílek.
Společnost Unimills je součástí rakouského koncernu GoodMills Group GmbH a spolu s pardubickým areálem vlastní další tři české mlýny. "Výrobu stěhujeme do dalších mlýnů. Ten pardubický nepotřebujeme a navíc jeho umístění v centru pro nás nebylo z hlediska logistiky dobré," řekl Pavel Skřivan.
V mlýnech pracovaly tři desítky lidí. Část z nich najde práci v ostatních mlýnech, zbylé firma propustí.
Shodou okolností tuto neděli v rámci Dne architektury mají lidé asi poslední příležitost vidět prostory Winternitzových mlýnů ještě s technickým vybavením.
