Studie na téma autoexperimentů vyšla v aktuálním vydání prestižního vědeckého časopisu Journal of Psychoactive Drugs. Publikovali ji vědci Petr Winkler a Ladislav Csémy z Národního ústavu duševního zdraví. Tvrdí, že je to vůbec první systematická studie, jež se věnuje této formě pokusů s LSD ve východním bloku.
S LSD psychiatři experimentovali v 50. až 70. letech
Vědecké experimenty s halucinogenní drogou probíhaly v tehdejší Československé republice a později Československé socialistické republice. Drogu pod dohledem vědců v laboratorních podmínkách požilo mimo jiné i 29 lidí, kteří se věnovali psychologii nebo psychiatrii. LSD na sobě vyzkoušeli mezi léty 1952 až 1974, tedy v době, kdy to bylo v ČSSR legální.
Droga LSD a její historieJe to diethylamid kyseliny lysergové. Jeho chemický vzorec zní C20H25N3O. LSD je v současnosti zakázanou drogou. Patří mezi halucinogeny. Laičtí uživatelé si ji podávají napuštěnou v papírcích, ve formě želatiny, tablety či krystalků.  Objevitel LSD, švýcarský vědec a chemik Albert Hofmann (1993) Běžná dávka je 50-100 μg. Po užití se často dostavují halucinace a účinky látky mohou trvat i 14 hodin. Uživatel LSD prožívá změněné vnímání a fungování ega a zpravidla odlišně pociťuje i emoce a čas, časté je také prolínání smyslů. Psychedelické účinky LSD objevil náhodou chemik Albert Hofmann v roce 1943. Kapka látky mu mimoděk vnikla do těla. Během experimentů pak začal cítit neklid a později intenzivní pocity úzkosti i štěstí. |
"Testování muselo být dobrovolné, provedené v klinických podmínkách a pod dohledem lékaře. Testovaný musel být odborníkem v oblasti duševního zdraví, popřípadě tento obor studovat. V době, kdy se studie konala, museli být účastníci rezidenty v Česku," popsal Petr Winkler.
Experimenty s LSD nebyly výsadou jen psychiatrie, účastnili se jich také umělci a výjimečně i lidé z jiných profesí. Účinky LSD se v 70. letech testovali také na vojácích Československé lidové armády. Z tehdejší doby se zachoval unikátní filmový záznam, který ukazuje experiment v pražské vojenské nemocnici.
Právě vědci, kteří se zabývají duševním zdravím, se ale rozhodli k těmto pokusům po čtyřiceti až šedesáti letech vrátit. Ovšem nikoliv dalším podáváním drogy, ale rozhovory s kolegy, kteří se před léty experimentů zúčastnili. Dotazování se účastnilo 22 z 29 odborníků.
Vědci někdejším experimentátorům položili třicet otevřených otázek. Tedy takových, na které se neodpovídá jen "ano", nebo "ne". Cílem bylo zjistit, zda se v dlouhodobějším horizontu u vědeckých uživatelů LSD neobjevily nějaké negativní důsledky, jaký vliv na ně mělo dlouhodobé testování a jaký je jejich názor na využití LSD pro autognostické (tj. postupy k poznání sebe samotného) a didaktické účely v klinických podmínkách.
Výsledek? Ti, kteří se vědeckých experimentů s LSD zúčastnili, je s odstupem času hodnotí pozitivně.
Aktuální studie uvádí, že žádný z respondentů nepozoroval nějaký dlouhodobý negativní efekt experimentu, naopak 20 z 22 zmiňovalo efekt pozitivní, a to zejména v oblasti sebeuvědomění nebo bližšího vhledu do života lidí s duševním onemocněním. Devatenáct respondentů uvedlo, že jejich zkušenost vedla k hlubšímu poznání sebe sama, 90 procent dotázaných pak konstatovalo, že jim zkušenost pomohla v lepším porozumění duševně nemocným.
Pochopili jsme, co mohou pacienti prožívat
Psychiatři a psychologové se domnívají, že LSD jim pomohlo přiblížit se stavům, které zažívají duševně nemocní. "Byly to naprosto bizarní zkušenosti a pro pacienta může být velmi obtížné je popsat, bez ohledu na to, jak odhodlaný je povědět terapeutovi o tom, co prožíval," cituje studie jednoho z odborníků, který se podávání chemikálie opakovaně účastnil.
"Přínos zkušenosti s LSD spatřuji hlavně v tom, že člověk si uvědomí, kolik toho skýtá naše duše. Víme nebo si pamatujeme jen malou část celku: a přitom existuje tolik emocí, zkušeností a vzpomínek, které nejsou v běžném stavu vnímání přístupné. Přál bych tuto zkušenost ostatním, ale je třeba říct, že tento zážitek je jen pro zdravé jedince. Pokud by člověk měl nějakou psychickou poruchu, zkušenost by mohla dopadnout velmi špatně," popsal jiný.
"LSD je bomba, kterou nelze podceňovat. Existují lidé, kteří za to zaplatili, nedokázali se s jejími účinky vyrovnat. K LSD nebo lidem, kteří s ním pracovali, se zcela upnuli a to je problém. Pokud by se takto mělo experimentovat znovu, muselo by to být za jiných podmínek," zní další názor z rozhovorů vedených Petrem Winklerem z Národního ústavu duševního zdraví.
Když se vědci ptali na důvod, proč se jejich kolegové podávání drogy v 50., 60. a 70. letech účastnili, nejčastěji slyšeli, že to bylo ze zvědavosti a kvůli odbornému zájmu, protože psychiatry zajímalo, zda by LSD nešlo využít při terapiích. Autoexperimenty se však prováděly i z etických důvodů. Vědci nechtěli někomu podávat látku, jejíž účinky nevyzkoušeli sami na sobě.
Nutné je také podotknout, že před 60 lety se o LSD vědělo méně, než je tomu dnes, kdy se LSD a jiné halucinogeny znovu vracejí do výzkumných pracovišť.
Historie českých psychiatrických experimentůPsychedelika pozornost vědců přitahují dlouhodobě. S psychoaktivními látkami experimentoval například Jan Evangelista Purkyně, který popsal účinky rulíku zlomocného, muškátového oříšku, opia a dalších látek. Zajímavé byly rovněž pokusy s meskalinem (látka původně rostlinného původu, obsahuje ji například jeden z kaktusů), kterému se věnovala celá řada vědců, v Česku třeba Světozar Nevole, který jej využíval k hlubšímu pochopení vnímání a kreativity a zkušenost s meskalinem popisoval jako "zkušenost 4D", přičemž věřil, že to, jak běžně vnímáme realitu, je jen jeden ze způsobů jejího nazírání. Prvním psychiatrem, který na sobě LSD vyzkoušel vědomě, byl Werner Stoll. "V Česku se LSD věnovali mnozí psychologové a psychiatři, např. Stanislav Grof a Jiří Roubíček, kteří oba vnímali zkušenost s LSD jako prakticky nenahraditelnou, neboť umožňuje z první ruky prožít to, co lékaři pozorují u svých pacientů. Roubíček si všiml, že prožitek intoxikace LSD vedl ze strany lékařů ke změně vnímání pacientů s psychózami," popsal jeden z autorů studie, Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví. Zdroj: Národní ústav duševního zdraví |
