"Jde o taktické cvičení, které má v praxi prověřit spolupráci všech složek Integrovaného záchranného systému v okrese Opava," potvrzuje mluvčí krajského hasičského sboru Libor Tomica.
Lékaři, hasiči i policisté vědí předem, že v autobuse nejsou skuteční zranění, ale jen figuranti z řad studentů zdravotnické školy. Budoucí zdravotní sestry či ošetřovatelé mají na oděvu připevněné cedulky, na nichž je rozepsáno, jaká utrpěli zranění. Pět mladých lidí je označeno jen černým křížkem a jediným slovem: exitus.
"Jsou perfektní," hodnotí práci záchranářů jedna ze studentek Vladimíra Pavlíková, která může nerušeně sledovat, jak lékaři pomáhají zraněným spolužákům. Sama totiž patří k pětici těch, kteří fingovanou havárii nepřežili, proto musí v autobuse sedět takřka nehnutě do té doby, dokud se záchranáři nepostarají o živé.
"Při hromadném neštěstí platí zásada: zachránit co nejvíc lidí. I když je to nepříjemné, lékař nemůže věnovat tolik času a energie na záchranu člověka, jehož vyhlídky na život jsou nejisté. Přednost musí dostat zranění, jejichž šance jsou reálnější," vysvětluje jeden z přítomných záchranářů. Pavlíková netají, že představa skutečné tragédie se jí zdá hrozná. "Lékaři mi jen změřili tep, podívali se do očí a pak odešli za ostatními. O mě už se dál nezajímají. Je to nepříjemný pocit," líčí.
Hodinky ukazují zhruba o hodinu víc než ve chvíli, kdy na tísňovou linku 155 přišla zpráva o fiktivní dopravní nehodě. Těžce zranění už jsou z místa neštěstí dávno pryč. I lehce zranění už jsou ošetřeni a mimo autobus. Někteří postávají nebo leží na lehátkách ve stanech, které na parkovišti bleskově rozbalila výrobní firma. "Takové stany by se nám pro případy jakýchkoli hromadných neštěstí velmi hodily. Bohužel, zatím je nemáme, protože jeden stojí přes dvě stě dvacet tisíc korun," posteskl si ředitel opavských hasičů Břetislav Janošek.
Zatímco hasiči postupně vynášejí z autobusu posledních pět obětí nehody a pokládají je na celtu v trávě, primář opavské záchranné služby Milan Ticháček končí s koordinací lékařské pomoci a pomalu začíná hodnotit průběh cvičné akce.
"Likvidovali jsme následky havárie autobusu se čtyřiceti cestujícími, z nichž pět zemřelo, pět bylo zraněno těžce a přes dvacet lehce. S tak rozsáhlým neštěstím jsme se zatím v praxi nesetkali, chtěli jsme si proto vyzkoušet, jak bude fungovat spolupráce složek záchranného systému a poprvé jsme do toho zapojili také lékaře z nemocnice," líčí Ticháček.
Hasiči i lékaři netají, že cvičili v ideálních podmínkách, proto zvládli ošetření zraněných v kratším čase, než by tomu bylo například v převráceném autobuse, zříceném domě či jiných ztížených podmínkách. Za důležité považují, že si mohli ověřit, co při jejich spolupráci u hromadného neštěstí funguje a co skřípe.
"Nevyskytlo se nic, co bychom nečekali. Jen se potvrdilo, že lékaři si v takových situacích zapomínají nechat jeden ze tří průvodních listů, určených speciálně pro oběti hromadných neštěstí. Obsahují důležité údaje. Je v nich například uvedeno, jaké dostal pacient léky a do kterého zdravotnického zařízení odjel," řekl Ticháček.
Lékaři, hasiči i policisté vědí předem, že v autobuse nejsou skuteční zranění, ale jen figuranti z řad studentů zdravotnické školy. Budoucí zdravotní sestry či ošetřovatelé mají na oděvu připevněné cedulky, na nichž je rozepsáno, jaká utrpěli zranění. Pět mladých lidí je označeno jen černým křížkem a jediným slovem: exitus.
"Jsou perfektní," hodnotí práci záchranářů jedna ze studentek Vladimíra Pavlíková, která může nerušeně sledovat, jak lékaři pomáhají zraněným spolužákům. Sama totiž patří k pětici těch, kteří fingovanou havárii nepřežili, proto musí v autobuse sedět takřka nehnutě do té doby, dokud se záchranáři nepostarají o živé.
"Při hromadném neštěstí platí zásada: zachránit co nejvíc lidí. I když je to nepříjemné, lékař nemůže věnovat tolik času a energie na záchranu člověka, jehož vyhlídky na život jsou nejisté. Přednost musí dostat zranění, jejichž šance jsou reálnější," vysvětluje jeden z přítomných záchranářů. Pavlíková netají, že představa skutečné tragédie se jí zdá hrozná. "Lékaři mi jen změřili tep, podívali se do očí a pak odešli za ostatními. O mě už se dál nezajímají. Je to nepříjemný pocit," líčí.
Hodinky ukazují zhruba o hodinu víc než ve chvíli, kdy na tísňovou linku 155 přišla zpráva o fiktivní dopravní nehodě. Těžce zranění už jsou z místa neštěstí dávno pryč. I lehce zranění už jsou ošetřeni a mimo autobus. Někteří postávají nebo leží na lehátkách ve stanech, které na parkovišti bleskově rozbalila výrobní firma. "Takové stany by se nám pro případy jakýchkoli hromadných neštěstí velmi hodily. Bohužel, zatím je nemáme, protože jeden stojí přes dvě stě dvacet tisíc korun," posteskl si ředitel opavských hasičů Břetislav Janošek.
Zatímco hasiči postupně vynášejí z autobusu posledních pět obětí nehody a pokládají je na celtu v trávě, primář opavské záchranné služby Milan Ticháček končí s koordinací lékařské pomoci a pomalu začíná hodnotit průběh cvičné akce.
"Likvidovali jsme následky havárie autobusu se čtyřiceti cestujícími, z nichž pět zemřelo, pět bylo zraněno těžce a přes dvacet lehce. S tak rozsáhlým neštěstím jsme se zatím v praxi nesetkali, chtěli jsme si proto vyzkoušet, jak bude fungovat spolupráce složek záchranného systému a poprvé jsme do toho zapojili také lékaře z nemocnice," líčí Ticháček.
Hasiči i lékaři netají, že cvičili v ideálních podmínkách, proto zvládli ošetření zraněných v kratším čase, než by tomu bylo například v převráceném autobuse, zříceném domě či jiných ztížených podmínkách. Za důležité považují, že si mohli ověřit, co při jejich spolupráci u hromadného neštěstí funguje a co skřípe.
"Nevyskytlo se nic, co bychom nečekali. Jen se potvrdilo, že lékaři si v takových situacích zapomínají nechat jeden ze tří průvodních listů, určených speciálně pro oběti hromadných neštěstí. Obsahují důležité údaje. Je v nich například uvedeno, jaké dostal pacient léky a do kterého zdravotnického zařízení odjel," řekl Ticháček.
 |
 |
 |
 |
 Záchranáři zasahují při simulaci havárie autobusu. |
 |
 |
 |
