Město Rakká je považováno za centrum Islámského státu v Sýrii. Do světa odsud pravidelně proudí zprávy o popravách těch, kteří se vzepřeli samozvaným vládcům nebo jen nenásledovali jejich radikální interpretaci islámského učení. Tisíce lidí se z města snaží prchnout. Mnohým se to nepovede a skončí na popravišti.
Rakká je peklo, líčí Francouzka. Syna na útěku skryla pod nikábem |
Najdou se však i tací, jejichž cesta vede přímo do náruče islamistů. Cesta do válkou zmítaného Rakká se může zdát jako takřka nemožný úkol, ale ve skutečnosti je vcelku jednoduchá záležitost.
Na hlavním autobusovém nádraží v Bejrútu si stačí koupit lístek a po 24 hodinách jste v cíli. Z libanonské metropole totiž stále přímo do Rakká jezdí přímá autobusová linka. Navzdory bojům, leteckým útokům i nevypočitatelnosti Islámského státu. Autobusová společnost nemá o cestující nouzi, jak se přesvědčili přímo v Bejrútu reportéři serveru CNN.
Den cesty do pekla
Autobus pendlující mezi Libanonem a Rakká se na první pohled neliší od stovek dalších podobných strojů, které přepravují cestující na Blízkém východě. Okna jsou popraskaná, na palubní desce chybí ovládací knoflíky, podlaha je pokrytá jemným prachem a špínou. Cestující si však nemohou vybírat. Do Rakká je jiný autobus nedostane.
Linka fungovala dávno před vypuknutím občanské války v Sýrii a vzestupem Islámského státu. Ještě za tmy se pravidelně vydává směrem k syrským hranicím. Nejprve projede území ovládaná vládními vojsky Bašára Asada, pak už směřuje směrem k Palmýře, kde islamisté v loňském roce poničili památky nedozírné hodnoty (více zde). Po 24 hodinách cesty a opět za tmy autobus zastavuje v ulicích Rakká.
Služby linky Bejrút-Rakká-Bejrút využívá během každé jízdy kolem deseti pasažérů. Jejich rituály před odjezdem a před překročením hranic chalífátu jsou vždy stejné. Poslední cigareta, protože džihádisté kouření striktně zakazují. Kuřáci si dokonce máčí prsty v parfému, aby z nich tabák nebyl cítit. Z telefonů musí zmizet čísla příbuzných a kamarádů, někdy lidé mobily rovnou zahazují.
Manažer dopravní firmy, který nebezpečnou cestu sám nikdy nepodnikl, vysvětluje, že lidé jsou před cestou podrobně instruováni, jak se na území Islámského státu vyhnout problémů. „Ženy, které nejsou správně oblečeny, islamisté pošlou na výcvik a převýchovu. Muži by si před odjezdem měli nechat narůst dlouhý vous. Kalhoty nesmí být příliš těsné a musí mít správnou délku přes boty. Islamisté ale ví, že lidé po tak náročné cestě nemohou vypadat úplně dokonale,“ vysvětluje.
Na cestě na ně čeká celá řada nebezpečí. Bojové letouny prý čas od času létají velmi nízko a z nebe mnohdy jen pár desítek metrů od autobusu padají bomby. Na pomalu jedoucí stroj číhají také odstřelovači.
Není cesty zpět
Autobus se do Libanonu vždy vrací prázdný. Islámský stát zpátky nepustí téměř nikoho. Nabízí se proto otázka, proč obyčejní lidé do Rakká směřují. Někteří mají velmi specifický úkol: do Rakká chtějí přepravit tělo svého příbuzného, který se zde narodil a jeho posledním přáním bylo, aby zde mohl ulehnout k poslednímu odpočinku. Další lidé se vrací k rodinám, jiní chtějí bojovat.
Vraždí nás a ponižují, popisuje Rakká muž, který utekl Islámskému státu |
Příběhy, kdy se autobusem lidé mohli vrátit zpět do Libanonu, jsou výjimkou. Někteří lidé tvrdí, že islamisté dávají nemocným 15 dní propustku z Rakká. Pokud se nevrátí v termínu, islamisté jim zabaví veškerý majetek. Pro ostatní však z islamistické bašty není útěku.
Jeden zoufalý muž reportérům CNN v Bejrútu prozradil, že v Rakká na něj čekají jeho děti. Už čtyři roky prý nechodí do školy a za denního světla nevychází na ulici. „Dříve bylo Rakká rájem,“ tvrdí. Po nástupu Islámského státu a válečné vřavy se však podle něj ulice proměnily v peklo. I přesto do něj z Libanonu v jediném neohroženém autobusu míří další a další lidé.
Podívejte se na vojenskou přehlídku IS v Rakká:
1. července 2014 |
