Nikdo není schopen zvrhlou praxi stopnout. Vždyť s podobným černým rozpočtem hospodaří prakticky všichni ministři, kteří evidentně nejsou dobrými manažery, aby naplánovali jen tolik míst, kolik je pro daný rok potřeba. Prohospodaří- li se peníze na místa vytvořená, pak je nutné hnát jednotlivé vedoucí pracovníky k zodpovědnosti až po odstoupení ministra z funkce pro neschopnost.
Pokud daňový poplatník nezaplatí daň, zdravotní a sociální pojištění, je to kriminální čin. Jak lze však kvalifikovat jednání, pokud někdo tyto peníze neuváženou politikou bez kontroly nehospodárně promrhá místo vrácení do státního rozpočtu? Možná by pomohl retrospektivní pohled do dob minulých, kdy za dob totality byly praktiky mrtvých duší v podnicích kriminálním hospodářským deliktem s přísným trestem.
Do takové krize nás zavedla vláda, naslouchající vzrůstající žíznivé hudbě Odborového svazu státních orgánů , který si podobné nemorální jednání dovedou zdůvodnit prostřednictvím svých předsedkyň. Za údajnou práci navíc za neexistující zaměstnance náleží prý odměna stávajícím, kteří za ně práci dělají.. Jen jaksi pozapomněli, že pokud neexistují zaměstnanci, neexistuje ani za ně odvedená práce. Zvrhlá filozofie. Existují pouze stoupající nároky na dobře odvedenou práci po mnoho let ve státní správě důsledně nevyžadované.
Podobně je to u nákupu služeb na nejrůznější poradce, drahé vybavení kanceláří v ministerstvech a parlamentu, na které je vyčleněno 21 miliard. Není divu, že si ministři vybavují drahým nábytkem své kanceláře, jejich úředníci bydlí v bytech za vysoké nájemné.
V jídelně senátu se instaluje velkoplošná obrazovka za 300 000 Kč. Údajně kvůli operativnosti personálu. Místo mechanického odstranění nápisu pro vydané jídlo teď zmáčkne personál jen knoflík. Inu pokrok se nedá zastavit. Ve službách se lze také poohlédnout po podobném mrhání za nová služební auta a zahraniční cesty stojící daňového poplatníka více než čtyři miliardy ročně. Možná by se páni senátoři při své zbytečné cestě do Chile mohli podívat k sousedům, kam až vede rozhazování a deficitní rozpočet.
Varoval nás zvon Zikmund se svým prasklým srdcem ještě před horší katastrofou, než jsou povodně? Varoval nás před podobnou argentinskou krizí? Kdo učiní přítrž podobnému mrhání, když ani rozvodněná řeka a osobní tragedie vytopených lidí nepomohla změnit myšlení těch, kteří nás reprezentují? Snad nový Herakles?
Pokud daňový poplatník nezaplatí daň, zdravotní a sociální pojištění, je to kriminální čin. Jak lze však kvalifikovat jednání, pokud někdo tyto peníze neuváženou politikou bez kontroly nehospodárně promrhá místo vrácení do státního rozpočtu? Možná by pomohl retrospektivní pohled do dob minulých, kdy za dob totality byly praktiky mrtvých duší v podnicích kriminálním hospodářským deliktem s přísným trestem.
Do takové krize nás zavedla vláda, naslouchající vzrůstající žíznivé hudbě Odborového svazu státních orgánů , který si podobné nemorální jednání dovedou zdůvodnit prostřednictvím svých předsedkyň. Za údajnou práci navíc za neexistující zaměstnance náleží prý odměna stávajícím, kteří za ně práci dělají.. Jen jaksi pozapomněli, že pokud neexistují zaměstnanci, neexistuje ani za ně odvedená práce. Zvrhlá filozofie. Existují pouze stoupající nároky na dobře odvedenou práci po mnoho let ve státní správě důsledně nevyžadované.
Podobně je to u nákupu služeb na nejrůznější poradce, drahé vybavení kanceláří v ministerstvech a parlamentu, na které je vyčleněno 21 miliard. Není divu, že si ministři vybavují drahým nábytkem své kanceláře, jejich úředníci bydlí v bytech za vysoké nájemné.
V jídelně senátu se instaluje velkoplošná obrazovka za 300 000 Kč. Údajně kvůli operativnosti personálu. Místo mechanického odstranění nápisu pro vydané jídlo teď zmáčkne personál jen knoflík. Inu pokrok se nedá zastavit. Ve službách se lze také poohlédnout po podobném mrhání za nová služební auta a zahraniční cesty stojící daňového poplatníka více než čtyři miliardy ročně. Možná by se páni senátoři při své zbytečné cestě do Chile mohli podívat k sousedům, kam až vede rozhazování a deficitní rozpočet.
Varoval nás zvon Zikmund se svým prasklým srdcem ještě před horší katastrofou, než jsou povodně? Varoval nás před podobnou argentinskou krizí? Kdo učiní přítrž podobnému mrhání, když ani rozvodněná řeka a osobní tragedie vytopených lidí nepomohla změnit myšlení těch, kteří nás reprezentují? Snad nový Herakles?
