Z knihy Folklor atomového věku

Z knihy Folklor atomového věku | foto: Národní muzeum

Atomový věk má svůj folklor, jen se v něm vyznat. Existuje kniha, která v tom pomáhá

  • 1
Nedávno tu vyšly tři publikace, které se snaží zmapovat škálu odlišných subkultur a životních stylů současnosti. Zatímco Kmeny: současné městské subkultury i Volný čas: utopie na hranicích všednosti vzbudily jistý mediální zájem, pak publikace Folklor atomového věku: kolektivně sdílené prvky expresivní kultury v soudobé české společnosti zůstává neprávem opomíjenou publikací.

Editor svazku Folklor atomového věku Petr Janeček se v úvodu této knihy snaží o teoretické zdůvodnění. Jestliže už ve své sérii Černá sanitka ukázal, že i dnes u nás existuje „lidová slovesnost“, protože „současné pověsti a fámy plní pro lidi ze světa mrakodrapů a paneláků stejnou roli, jakou plnily dávné legendy a kazatelské příklady pro lid katedrál a hradů“, pak nejnovější kniha ukazuje, že dnešní lidé mají i svůj folklor.

Když to bylo za pár

Přesněji řečeno: folklor má „každá sociální skupina vyznačující se minimálně jedním sdíleným faktorem, na jehož základě vytváří vlastní tradice“. Touto skupinou pak mohou být jak etnické komunity, tak skupiny definované generačně, profesně, nebo takové, jejichž členy spojuje způsob trávení volného času. Konkrétně v brožuře nacházíme čtyři skupiny: děti, vojáky základní služby, trampy a příslušníky hudebních subkultur.

Na rozdíl od mnohdy exkluzivních jevů popisovaných v Kmenech tak čtenář ve Folkloru atomového věku najde i věci, s nimiž se tu se v dětství musel setkat snad každý, jako dětské památníky (autoři stopují jejich historii až do dvanáctého století k listinám, jimiž rytíři při turnajích prokazovali svůj původ, vítěz si pak dokument ponechal jako důkaz své úspěšnosti) či skákání „gumy“. Jsou to jevy všeobecně rozšířené a veskrze obyčejné, které právě proto stojí za výzkum.

Obálka knihy Folklor atomového věku

O knize

Janeček, Petr (ed.): Folklor atomového věku: kolektivně sdílené prvky expresivní kultury v soudobé české společnosti.

Národní muzeum a Univerzita Karlova, Praha 2011, 136 stran, doporučená cena 220 korun.

V příspěvku o zaniklých rituálech i hmotné kultuře vojenské základní služby čtenář pozná předměty jako ručně vyráběné „výroční bankovky“ nebo vojenské metry, ukazující, kolik dní ještě zbývá do konce vojny, či rituály spojené s oslavou kulatého počtu zbývajících dní do civilu. Když vojáci dospěli k číslu pět, v rámci zvláště oblíbeného obřadu si údajně sedli na postele, hráli na nočním stolku karty a popíjeli, zatímco vojáci, kteří teprve nedávno nastoupili („bažanti“), měli prý „drncat postelemi, běhat kolem s větvemi a hlásit místa zastávek“ jako předzvěst blížící se skutečné cesty domů. Na okraj podotýkám, že pro mne jako držitele modré knížky (a možná i pro příslušníky mladších ročníků) jsou popisy těchto zvyků něčím podobně fascinujícím a exotickým jako obřady pralesních indiánů.  

Harry Potter z okna bleje

V pojednání o trampech z Folkloru jsem ocenil zvláště pasáže o trampských pověstech a mytologii, včetně bytostí jako Hans Hagen, fantom lomu Amerika u Karlštejna; Rolnička, což je prý přízrak dívky stíhající ty, kterým něco cinká na batohu, a „mají tudíž špatně sbaleno“, brdští skřítci (Čučkové), patron Středních Brd Ježilampas nebo trampský bůh Pajda. Dočíst se můžeme i to, jak dnešní děti obměňují tradiční říkadla, písničky a vtipy. Jestliže třeba v 70. letech byli oblíbenými postavami Vinnetou (Prší prší, jen se leje, Vinnetou se z okna směje) a po něm v 80. letech Sandokan, dnes jsou hrdinové už jiní: „Prší prší, jen se leje, Harry Potter z okna bleje, Hermiona za rohem líbá se tam s Malfoyem“ (cituji mírnější verzi). A víte, co ve vojenském slangu označovaly zkratky jako JVC či ZZ TOP? Pro stejné ignoranty jako já: „jaro voní civilem“ a „zima zavání trvalým opuštěním posádky“.

Z knihy Folklor atomového věku

V knize se řeší i obecnější otázky, třeba jak soudobé „subkultury“ nejlépe označovat. Autoři přiznávají, že se dnes „stírají hranice jak mezi samotnými subkulturami, tak mezi subkulturami a většinovou společností“. Nicméně to podle nich není důvodem k tomu, aby byl pojem „subkultura“ nahrazován jinými, jako „kmen“. Označení subkultura údajně dle jeho kritiků implikuje stálost až rigidnost, ovšem právě navrhovaný „kmen“ mnohem více „odkazuje ke kritizovaným vlastnostem, ohraničenosti a stálosti“ – v tom mají podle mne autoři Folkloru atomového věku pravdu. Připomenuta je i otázka autenticity, které se autoři pojednání o soudobých subkulturách vlastně ani nemohou vyhnout. Opakovaně se jednotliví přispěvatelé Folkloru atomového věku vracejí k zásadní úloze internetu i masových médií pro soudobé subkultury – připojme, že o některých výše zmiňovaných jevech se dnes čtenář více dozví na příslušných komunitních webových stránkách, než ve Folkloru atomového věku, pokud ovšem ví, co má hledat, tedy že třeba nějaký bůh Pajda (aspoň v představách trampů) vůbec existuje.

Z knihy Folklor atomového věku

Spiderman s Bruncvíkem v jedné partě

V kapitole o dětech se nejprve poprávu přiznává, že „vliv na dětský folklor mají i média, zejména skrze ně k dětem přicházejí vzory z popkultury“, ale pak nepochopitelně následuje tvrzení, že „kultura dětí a jejich folklor jsou jednou z mála oblastí euroamerické kultury, které dosud nejsou v područí masově distribuovaných technologií, mediálních vzorů a formálních institucí“. Naši dva synové (předškolního věku) doslova „ujíždějí“ na postavách Hero Factory od firmy Lego a někdy doslovně opakují slogany, jimiž souboje těchto hrdinů uvádí televizní reklamy. Z hlediska etnologa-folkloristy bych nad nimi však nelámal hůl: pozoruhodné je například sledovat, jak tyto postavy (či Spiderman nebo Batman) v jejich mentálních světech koexistují s bytostmi řecké mytologie či rytířem Bruncvíkem, kteří jsou u nich neméně oblíbení, a jaké příběhy na tomto podkladě sami vytvářejí.

Z knihy Folklor atomového věku

Doufejme, že soudobí etnologové budou ve svém výzkumu soudobých (sub)kultur zdárně pokračovat, vždyť vykonávají stejně záslužnou činnost, jako kdysi Božena Němcová či K. J. Erben. Ukazují totiž, že lidská tvořivost či kutilství se projevují na tisíc odlišných způsobů, i když se tak vytvářejí mikrosvěty navzájem nepříliš komunikující, hovořící odlišnými jazyky.


Video