V roce 1984 na olympiádě v Los Angeles získala stříbro na 200 m časem 22,04 vteřiny. Druhá byla i na mistrovství světa 1987 v Římě, jen o málo lepším výkonem 21,96. Ale pak to přišlo. 29. září 1988 v Soulu v jednom odpoledni dvakrát překonává světový rekord: v semifinále časem 21,56 a pak ve finále 21,34. Během roku dosáhla nevídaného zlepšení o šest desetin vteřiny. Úžas tehdy vzbudila i na stovce. Dva měsíce před olympiádou srazila při americké kvalifikaci v Indianapolisu světový rekord krajanky Ashfordové z 10,76 na 10,49, při nulové podpoře větru. Tyto výkony jsou přirovnávány k nadpozemskému skoku dálkaře Beamona a oba její rekordy nejenže platí, ale nikdo se jim nedokáže přiblížit. Stovku pod jedenáct vteřin umí nyní sotva pět sprinterek, dvoustovku pod dvaadvacet jen superhvězda Američanka Marion Jonesová. "Její tehdejší výkony byly natolik vzdálené ostatním, že to nemohlo být jenom z tréninku," podpořil včera domněnku, že podpůrné preparáty užívala, jeden český atletický trenér. "Navíc spadají do období konce osmdesátých let, kdy se zničehonic zlepšilo hodně amerických atletů z klubu Santa Monica," dodal v soukromém rozhovoru trenér, který nechtěl být jmenován, protože jsou to prý jen spekulace. Příčina smrti Griffithové-Joynerové není jasná. "Měla by ji objasnit pitva a lékařská zpráva," řekl včera agentuře AP mluvčí Americké atletické federace Pet Cava. Jisté je, že ji zradilo srdce, s nímž měla po skončení kariéry nejméně dvakrát velké problémy. Záchvat ji postihl například v dubnu 1996 v letadle při cestě z Los Angeles do St. Louis. Skončila v nemocnici, ale následujícího dne byla propuštěna. Problémy se srdcem jsou nejčastějším dopadem užívání podpůrných prostředků. "Tělo je s jejich pomocí extrémně zatěžováno a dostává se do vyšších obrátek, než je normální. Některé orgány pak mohou dřív vypovědět činnost. Nejvíc trpí srdce a játra," řekl nedávno Tomáš Novosad, šéflékař atletické reprezentace. Naplno se včera vyjádřil francouzský sportovní lékař Jean-Pierre de Mondenard, specialista na dopingovou problematiku, jehož citovala ČTK. "Odborníci nemají pochyby. Brutální fyzická přeměna, jakou Florence prošla, nebyla přirozená. I kdyby trénovala denně patnáct hodin, bylo by lidsky nemožné, aby se tak změnila," domnívá se lékař. "Tím, jak zmužněla, ztratila část své kardiovaskulární imunity." Fakt, že Griffithová-Joynerová nikdy neměla pozitivní nález, de Mondenarda nevyvádí z míry. "Negativní kontrola není důkazem, že testovaná osoba nedopovala." Další názor podporující tezi o dopingu přišel z Německa od uznávaného sportovního lékaře Willi Heepeho. Ten považuje možnost, že nenadálá smrt atletky souvisí se zneužíváním dopingových prostředků, za velice pravděpodobnou. "Takové vysvětlení se nabízí," citují ho agentury. Úmrtí běžkyně srovnal s nedávným případem německého koulaře a kulturisty Ralfa Reichenbacha. "Vypadal jako medvěd, ale v posledních dvou letech nedokázal zdvihnout ani židli." Reichenbach trpěl typickou srdeční slabostí jako důsledkem užívání anabolik. To mělo za následek změny na srdečním svalu, jež bez potřebného léčení vedly nevyhnutelně ke smrti. Heepe očekává další tragické případy. "Brzy zažijeme smrt jednoho známého rakouského herce, který má stejný problém," prohlásil lékař, aniž za zmíněnou osobu jmenovitě označil bývalého kulturistu a současnou hvězdu Hollywoodu Arnolda Schwarzeneggera.
23. září 1998
