Raketoplán se odpojil od stanice ve středu 17. dubna ve 20:31 SELČ nad severním Atlantikem. Přípravy na přistání zahájili astronauté v pátek ve 13:20 SELČ. Počasí, které často ohrožuje bezpečné přistání a bývá příčinou neplánovaného prodlužování letu, bylo tentokrát díky tlakové výši nad Bermudami mimořádně dobré.
Let trval celkem 10 dní 19 hodin 42 minut a 38 vteřin. Čtyři členové osádky uskutečnili ve dvojicích po dvou montážních výstupech v celkovém trvání 28 hodin a 22 minut.
Další vesmírné mise
Další let raketoplánu Endeavour ke kosmické stanici je plánován na 31. května. Hlavním úkolem expedice je výměna dlouhodobé posádky stanice.
Ještě předtím, 25. dubna, má z Bajkonuru odstartovat nosná raketa Sojuz, která vynese na oběžnou dráhu transportní kosmickou loď Sojuz-TM 34, která nahradí dosluhující Sojuz-TM 33 v roli záchranného člunu. Její osádku tvoří velitel Jurij P. Gidzenko, palubní inženýr Roberto Vittori z Itálie a druhý kosmický turista, Mark R. Shuttleworth z Jihoafrické republiky. Tato trojice stráví na palubě stanice necelých osm dní a vrátí se na Zemi starším Sojuzem.
PŘEDCHOZÍ VÝVOJ:
Odlet raketoplánu
"Bůh vás provázej a šťastné přistání," popřál kolegům Carl Walz, jeden z tříčlenné posádky ISS, chvíli před tím, než Daniel Bursch zazvonil na zvoneček, vydávající zvuk odplouvající lodi. Pak už pozemní středisko uslyšelo: "Atlantis odlétá".
Astronauti Walz, Bursch a jejich ruský velitel Jurij Onufrienko stráví na ISS ještě dva měsíce. Celkem byli do kosmu vysláni na půl roku.
Už příští týden ale čekají další hosty. Ve čtvrtek 25. dubna totiž ze Země odstartuje ruská raketa, která o dva dny později na ISS dopraví ruského a italského kosmonauta. S nimi na stanici přijede i jihoafrický vesmírný turista.
Astronauti naposledy vyšli do kosmu v úterý
Čtvrtou vycházku do volného kosmu začali astronauti Jerry Ross a Lee Morin v úterý před 17. hodinou SELČ. Jejich úkolem bylo dokončit nedodělané věci z předchozích výstupů. Poslední vycházka do kosmu trvala šest hodin a sedmatřicet minut.
Ross nejprve vyzkoušel, jak funguje příhradová konstrukce a její mikrospínače. Pak se oba astronauti pustili do montáže "žebříku" a halogenových reflektorů. Jeden namontovali na modul Unity, druhý na Destiny.
Poté namontovali na vesmírný transportér zařízení, které má tlumit vibrace kolejí. Na povrchu příhradové konstrukce pak upevnili madla a nechali tam nářadí pro další výstupy. Zprovoznili také hmotnostní spektrometr pro detekci molekul amoniaku.
Vesmírná železnice od pondělka jezdí
Astronauti na Mezinárodní vesmírné stanici poprvé vyzkoušeli první stálou železnici na oběžné dráze. Prázdný "vagon" spolu s kolejnicí a třináctimetrovým nosníkem vynesla do vesmíru posádka amerického raketoplánu Atlantis.
První jízdu ale "vlak" nedokončil tak, jak měl. Stav beztíže vyvolal nepředpokládané potíže. Nakonec ale vše dobře dopadlo.
Drezína se při zkoušce pohybovala rychlostí půl centimetru za vteřinu, pak zrychlila na centimetr. Když urazila 5,1 metru na svou 'zastávku', měla se zamknout a pevně se tak přichytit ke kolejím. V procesu zamykání se ale transportér nepatrně pohnul. Ztratil kontakt s magnetickými značkami na kolejích a program zamykání zastavil.
Ukázalo se, že detekce pozice na kolejích je příliš citlivá pro stav beztíže. Vše, co se děje v kosmu, se na Zemi nedalo vyzkoušet. Na orbitě vozík není svou váhou tlačen ke kolejím shora. Na kolejích ho sice drží systém proti sobě umístěných kol přitlačovaných proti sobě pružinami, ale to - jak ukázala praxe - nestačí. Naštěstí se to dá obcházet ručním ovládáním kleštinových kolejových brzd.
Železnice vede kolem ISS a bude moci dosáhnout maximální rychlosti 2,5 centimetru za vteřinu na dráze, která bude po dokončení dlouhá 93 metrů a bude se využívat při budování stanice.
Jak probíhal nedělní úspěšný výstup
Výstup začal v neděli 14. dubna v 15:48 SELČ, když astronauti Steve Smith a Rex Walheim přepojili v přechodové komoře modulu Quest svoje skafandry na vnitřní akumulátory. Tím oficiálně zahájili třetí montážní výstup do vesmíru v průběhu mise raketoplánu Atlantis.
Hlavním úkolem vycházky bylo přepojení řady kabelů, propojujících velký staniční manipulátor SSRMS s jeho ovládací jednotkou RWS, umístěné uvnitř laboratorního modulu Destiny.
Dosud totiž mohla tato 'kanadská ruka č. 2' pracovat jen připojená k soklu na laboratoři. V budoucnu se bude moci přehmátnout na další sokl, který má počátkem června na kosmickou drezínu namontovat osádka raketoplánu Endeavour. To umožní, aby manipulátor jezdil na drezíně po příčném nosníku jako pojízdný jeřáb.
Kromě této hlavní úlohy měli astronauti odstranit z podvozku kosmické drezíny blokovací pojistky, které zabraňovaly během dopravy na oběžnou dráhu jejímu posunování.
V plánu byla ještě montáž vzpěry mezi ITS-S0 a přechodovou komorou Quest. Tato vzpěra, na které je umístěno celkem 11 madel, má posloužit budoucím montérům jako žebřík pro snazší přelezení na příčný páteřní nosník stanice. Vzhledem k nedostatku času se řídicí středisko rozhodlo odložit tuto montáž na poslední, čtvrtý výstup astronautů, který se má uskutečnit v úterý.
Výstup trval 6 hodin a 28 minut.
Noc na neděli
Dva astronauti z raketoplánu Atlantis dokončili v noci na neděli montáž a připojení třináct metrů dlouhého nosníku Mezinárodní kosmické stanice. Ten bude základnou pro uchycení gigantických solárních panelů. Práci zahájili ve volném kosmu jejich dva kolegové již ve čtvrtek.
"Čtyřiapadesátiletý Jerry Ross a devětačtyřicetiletý Lee Morin, jimž kolegové pro jejich věk říkají šedovlasý tým, připevnili nový nosník na laboratoř Destiny," oznámil americký Národní úřad pro letectví a vesmír.
Podle mluvčího NASA trval výstup do vesmíru sedm hodin. Ross vyšel do volného kosmu již po osmé, Morin naproti tomu letí raketoplánem poprvé.
Jerry Ross a Lee Morin měli za úkol uvolnit nebo utáhnout 54 šroubů a zapojit téměř stejný počet kabelů. Nosník za šest set milionů dolarů (zhruba dvacet a půl miliardy korun), který na stanici dopravil Atlantis ve středu, se stane základnou pro solární panely.
Páteční výstup
Vlastní přípravy k výstupu zahájili Ross a Morin kolem 11:45 SELČ. Za asistence Smitha se přesunuli do přechodové komory Quest, kde za sníženého atmosférického tlaku dýchali čistý kyslík, aby přizpůsobili krevní oběh práci v čisté kyslíkové atmosféře ve skafandrech.
Jejich prvním úkolem byla montáž zbývajících dvou vzpěr sloužících k pevnému připojení nosníku ITS-S0 k laboratornímu modulu Destiny. Druhou polovinu své vycházky věnovali dokončení úprav kabelového systému propojujícího drezínu MT s nosnou konstrukcí.
V 20:10 SELČ Morin a Ross dokončili instalaci poslední ze čtyř vzpěr, podpírajících nově instalovaný nosník a zahájili demontáž dvou trnů, které během přepravy nosník udržovaly v nákladovém prostoru Atlantisu. Současně odstraňovali i pomocné výztuhy.
Tento úkol splnili krátce po 21. hodině našeho času. Dalším úkolem byla instalace záložního kabelu napájení pro drezínu.
Pak se oba astronauti pustili do úklidu pracoviště a ve 23:24 SELČ se vrátili do přechodové komory modulu Quest. S uzavíráním výstupního poklopu však měli problémy, protože se nezaklopil správně jeho tepelný kryt. To prodloužilo výstup zhruba o 10 minut.
Čtvrteční výstup
Čtvrteční vycházka do kosmu skončila devatenáct minut po půlnoci. V kosmu instalovali část 108 metrů dlouhého příčného nosníku, který se má stát páteří ISS.
Po nezbytných přípravách nářadí se dva astronauti přemístili na strop laboratorního modulu. Další člen posádky raketoplánu - Ross - byl pověřen funkcí dirigenta. Dohlížel z nitra raketoplánu na průběh montáže.
Mezitím Smith vyklopil první ze čtyř vzpěr, které budou pevně poutat příčný nosník ITS-S0 k laboratoři Destiny a v 17:43 SELČ začal Walhein za jeho asistence vzpěru pevně přišroubovávat k připravenému závitu na povrchu laboratoře.
Šroubování, triviální činnost na Zemi, je v beztížném stavu kosmického letu značně složitá. Astronauti jsou k tomu vybavení akumulátorovým šroubovákem, který je však mnohem komplikovanější, než ten, který dostaneme v železářství. Kosmický šroubovák totiž musí kompenzovat krouticí moment, jinak by se astronautovo tělo roztočilo v opačném směru.
Přišroubování dvou za čtyř nosných vzpěr trvalo přes hodinu. Tím byla splněna polovina práce pro výstup. Připevnení zbylých dvou nosníků je úkolem pátečního výstupu.
Nato se oba astronauti pustili do připojování systémů nosníku - mezi nimiž jsou zejména citlivé měřicí gyroskopy.
 Po odloženém startu na mysu Canaveral na Floridě opět vypravila k raketoplánu Atlantis posádka, která má odletět na Mezinárodní vesmírnou stanici. Tvoří ji velitel Michael Bloomfield (v popředí vpravo), pilot Stephen Frick (v popředí vlevo) a dále Ellen Ochová , Rex Walheim, Steven Smith, Jerry Ross a Lee Morin. (8. dubna 2002) |
 Raketoplán Atlantis odstartoval z Mysu Canaveral ve 22:44 SELČ po krátkém přerušení. Mírné zpoždění způsobila závada na pozemním řídicím počítači, 8. dubna 2002 |
 Raketoplán Atlantis odstartoval z Mysu Canaveral ve 22:44 SELČ po krátkém přerušení. Mírné zpoždění způsobila závada na pozemním řídicím počítači, 8. dubna 2002 |
 Astronaut Lee Morin dokončuje instalaci a připojení 13 metrů dlouhého nosníku tvořícího základnu pro upevnění gigantických solárních panelů Mezinárodní vesmírné stanice, 13. dubna 2002 |
 Astronaut Steven Smith pracuje na instalaci třináctimetrového nosníku na Mezinárodní vesmírné stanici, 11. dubna 2002 |
 Mobilní transportér na Zemi při přípravě k letu. |
 Na americkém mysu Canaveral přistál 19. dubna raketoplán Atlantis, který se vrátil z jedenáctidenní mise k Mezinárodní vesmírné stanici. |
