Proč to tak dlouho trvalo? Odpůrci pomníku namítali: "Nač oslavovat skutek, při němž byl zákeřně zabit člověk?" Naopak jeho zastánci se zlobili, že jeden z nejvýznamnějších skutků českého protinacistického odboje nic nepřipomíná.
Předseda Akademie věd Václav Pačes nakonec pověřil historiky, aby zpracovali studii, která dává odpověď na dvě otázky: zda pomník postavit a kde jej postavit, když "Heydrichova zatáčka" vypadá dnes jinak.
Stanislav Kokoška z Ústavu pro soudobé dějiny dospěl ve své expertize (MF DNES ji má k dispozici) k závěru, že pomník by v Holešovičkách měl být postaven v parčíku, který je dnes téměř na stejném místě, kde Heydrichův mercedes zasáhla Kubišova bomba.
Námitky odpůrců považuje za neopodstatněné. "I ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi, jež byly okupovány, jde o jednu z nejvýznamnějších protinacistických akcí," tvrdí Kokoška.
Komunisté se pomníku báli
Souhlasí s ním i vojenský historik Eduard Stehlík. Připomíná, že teprve po atentátu na Heydricha západní mocnosti odstoupily od mnichovské smlouvy, podle níž hitlerovskému Německu připadlo české pohraničí.
Na mimořádném významu atentátu nemění nic podle historiků ani fakt, že nacisté pak rozpoutali krvavé represálie včetně vyhlazení dvou obcí, Lidic a Ležáků.
Iniciativu Akademie věd uvítal i starosta Prahy 8 Josef Nosek, kam Holešovičky patří. Slibuje, že pokud se na něj Akademie věd obrátí, doporučí výstavbu pomníku radě městské části a pak i zastupitelstvu. "Neměl by s tím být problém. Hrdinství Jana Kubiše a Josefa Gabčíka bychom si měli připomínat."
Zdrženlivější je Kubišova příbuzná Dagmar Raupachová: "Pomník nepotřebuji. Na Jana Kubiše jsem hrdá i bez něho." Přiznává však, že když bylo místo atentátu pozměněno kvůli dálnici, zamrzelo ji to.
Spory kolem pomníku se táhnou již od roku 1947, kdy vyšla první kniha o atentátu od Jaroslava Andrejse "Za Heydrichem stín". Pro komunistický režim byli pak parašutisté ze Západu třídními nepřáteli. Avšak ani v "liberálních" šedesátých letech minulého století se pomník nepodařilo prosadit.
Nedlouho před pádem komunistického režimu byl pak podle historika Kokošky památník zamítnut kvůli obavám, aby se místo atentátu nestalo více upomínkou na Heydricha než na české parašutisty.
Nic se nezměnilo ani pro roce 1989. Badatel Jaroslav Čvančara neuspěl s žádostí u prezidenta, marná byla i podpora tehdejšího předsedy Federálního shromáždění Alexandra Dubčeka. Nakonec rezignovalo i Sdružení válečných parašutistů.
Na pomníku by měl být prostý text: "Na tomto místě dne 27. května 1942 v 10 hodin a 35 minut českoslovenští parašutisté rotmistři Josef Gabčík s Janem Kubišem provedli atentát na zastupujícího protektora Reinharda Heydricha."
Atentát je správné slovo
Spor ovšem vyvolává i samo slovo atentát. Někteří váleční veteráni totiž tvrdí, že z Kubiše a Gabčíka dělá teroristy. Historik Jiří Šolc však namítá.
"Byla válka. Česko okupovali nacisté a zločinec Heydrich, jenž naplánoval holokaust a totéž zamýšlel i s českými obyvateli, byl legitimním vojenským cílem. Bylo nutné jej zlikvidovat všemi dostupnými prostředky. Tedy i atentátem. Neposuzujme tehdejší dobu mírovým pohledem."
Slovo atentát patří na pomník i podle válečného parašutisty a čestného předsedy Československé obce legionářské Tomáše Sedláčka.
