Proto vražda muže, který, pravda, nebyl přítelem míru, není jen věcí Izraele a Palestinců. Jde o další teroristický akt, který má zasáhnout západní svět. Atentát nemůže být zároveň chápán jinak než jako nový pokus o globalizaci izraelsko-palestinské krize a její zapojení do současného dění.
A to je velmi nebezpečná hra. Izraelci se až dosud drželi zcela stranou konfliktu, k němuž sami mají hodně co říci. Bylo v jejich zájmu, ale i v zájmu Palestinců, Američanů a všech ostatních, aby izraelsko-palestinský konflikt nebyl zneužit jako další hrací karta, další fronta v šíleném boji, který teroristé vedou proti zbytku světa.
Bin Ládin se o to zcela evidentně pokoušel. Zbabělí útočníci nepomohli ani palestinské věci. Naopak jí velmi ublížili. Zeevi byl radikál a jeho názory hraničily s extremismem. Bylo možná smutné, že takový člověk našel místo ve vládě. Na druhé straně tento muž tvrdých názorů byl pod kontrolou izraelského demokratického systému.
Jeho politická budoucnost byla čistě věcí vnitřní politické diskuse Izraele. Militantní Palestinci zakázaným způsobem odstranili politika, byť radikála, a světu připomněli, kde je podhoubí terorismu, který v poslední době převzal i bin Ládin.
Ale ještě nemusí být úplně pozdě.
Ariel Šaron může zachovat chladnou hlavu a Jásir Arafat má možnost tvrdě zakročit proti radikálům. Pro obě strany by to mohla být rozhodující výzva k mobilizaci rozumu - kolikrát už jednotlivý teroristický akt dokázal v této oblasti nesmyslně zastavit pokrok.
