Menší stálé vojsko přináší zemi pouze výhody, nevýhody žádné. Z hlediska obrany: je mnohem výkonnější než špatně vycvičená potrava pro děla, kterou by byla sebelepší lidová armáda (a naše rozhodně sebelepší nebyla).
Z hlediska zahraničněpolitického: skutečná úderná síla vzbuzuje obdiv spojenců a respekt nespojenců. I minijednotky, které jsme byli schopni vyslat do Perského zálivu a do Bosny, zvedly naše akcie na globálním trhu zemí.
Nejdůležitější je však možná hledisko vnitropolitické či morálně politické, byť není tak na očích. Lidová armáda byla v našich podmínkách už od druhé světové války nemorální. Za socialismu nebyla ničím jiným než krutým vězením či pracovním táborem bez soudu.
Po pádu železné opony se uvolnila i železná pěst našeho vojska. Přesto služba zůstala pro mladé muže diskriminací a ztrátou času. Možnost opatřit si poměrně snadno modrou knížku pak vytvářela nerovnost a prostor pro korupci. Jako vleklá alergie působila na ovzduší společnosti i naprostá neschopnost armády předejít skandálům, úplatkům a nevynuceným katastrofám.
Zde by se dalo říci: Ano, Zeman se odhodlal k ráznému kroku, teprve když se mu vojsko doslova rozpadlo pod rukama. Teprve tehdy, když Severoatlantická aliance vyslala varovný výstřel. To je jistě pravda, nijak to však nezmenšuje význam doslova civilizačního obratu. S kvalitní moderní armádou bude Česká republika docela jiná země.
Lze věřit, že šťastná historie bude pokračovat. Opoziční strany nemají důvod dobře připravený návrh torpédovat. Vůli ke změně projevilo ministerstvo i generálové. Za šest let tedy můžeme mít něco zdánlivě nemožného: dobrou armádu.
