Tak nějak mohla znít ta věta od senátora ODS Jiřího Žáka. Jazyk se mění, princip zůstává. Už desítky let se tomu říká „malá domů“. Nevím, jestli je takové chování trestné a vlastně to pro mě ani není důležité. Je totiž především trapné.
Dokonce i kdyby paní senátorová Žáková byla tím nejlepším politickým asistentem na planetě Zemi, neměl by ji její muž zaměstnávat nebo jakkoli platit z veřejných peněz. Protože pachuť „malé domů“ to bude mít vždycky.
Na obranu senátora Žáka je třeba připomenout, že není zdaleka jediným, který si touto ušmudlanou cestou vylepšuje rodinný rozpočet. Jsou v Senátu, ve Sněmovně, dokonce jsme už začali toto kvalitní české „know-how“ exportovat i do Evropského parlamentu.
Je to nečestné
Pokušení neodolala ani bývalá přední bojovnice proti výsadám politiků Jana Bobošíková. Jen ať se ostatní země přiučí, co je tradiční česká starost o rodinu. Platový systém našich politiků je scestný. A kdybych se nebál, že tak smrtelně urazím své jordánské kamarádky, řekl bych, že orientální.
Poslanec má plat lehce přes šedesát tisíc, k tomu cestovné, telefonovné, asistentovné, svorkovné a bůhví co všechno ještě. V podstatě ještě dvakrát tolik, ale skryto do různých náhrad, příplatků a podobně. Co by tomu řekli lidi, přece…
Je to nečestné, nemorální a svým způsobem ubohé. Ministerský předseda a dokonce i prezident mají plat a k tomu náhrady. Taková česká platová schovávaná. Jenže proboha proč? Občané nejsou tupí, aby o náhradách nevěděli.
Lákavější kariéra
A i ti méně bystří už dávno pochopili, že si z nich páni poslanci tak trochu dělají blázny: „My zase tak moc nebereme a vy nám na to, prosím, skočte.“ Nápravu jde vymyslet tak asi za pět minut. Zvednout plat poslanců, senátorů, členů vlády a všechny ty náhrady na ošatné zrušit.
Vždyť je to celkem jednoduché: poslanci a senátoři ať mají 150 tisíc, ministři tři sta tisíc a prezident a premiér klidně půl milionu. Možná je to hodně, ale když to budou dělat dobře, musí se ta investice vyplatit.
Už jen proto, že pro mnoho schopných lidí bude najednou kariéra v politice výrazně lákavější. A že by to bylo potřeba. Navíc s takovým platem se dá skutečně velmi dobře vyžít a budou se mnohem snáz odmítat různé úplatky a takové ty službičky „kdyby se pan ministr nezlobil...“.
Jenže ono to chce odvahu. Dokázat si potom s takovým platem stoupnout v kampani před voliče a říci: „Ano, beru dvacetkrát víc, než je průměr, a teď vám dokážu, že má práce za to stojí.“
Problém je, že mnohým dnešním politikům by to nikdo neuvěřil. Ale takoví se přece nevyplatí ani za šedesát tisíc plus manželkovné...
