K asteroidům jinak poznamenal, že "by mohly znamenat konec civilizace, protože objekty většího průměru, asi tak kolem jednoho kilometru, jsou dostatečně velké, aby způsobily změnu pozemského klimatu".
"A ještě větší objekty, o průměru od deseti či dvaceti kilometrů, mohou přivodit masovou záhubu." Nebeská podívaná, kterou letos 23. července sledovaly v USA tisíce užaslých diváků, byla podle astronomů způsobena asteroidem velkým asi jako kufřík. Ten explodoval v atmosféře zhruba ve výšce od 20 do 30 kilometrů.
Ale prázdnota, která obklopuje sluneční systém poblíž Země, je dálnicí pro mnohem větší objekty. V hluboké minulosti se některý z nich střetl s naší planetou, což mělo kataklyzmatické následky - od vymření dinosaurů až po zrození Měsíce.
V nejbližší budoucnosti Zemi velmi pravděpodobně takové nebezpečí nehrozí. Zato však zhruba jednou za století je naše planeta vystavena možnosti, že se střetne s asteroidem velkým asi jako menší budova. Následkem by bylo naprosté zničení části zemského povrchu.
Vědci se domnívají, že nějaký podobný objekt o průměru asi 50 metrů explodoval 30. června 1908 ve výšce deset kilometrů nad Sibiří. Exploze měla stejnou ničivou sílu jako desetimegatunová vodíková puma. Následky exploze, které měly podobu tisíce čtverečních kilometrů zdevastovaného lesa, byly patrné po celá desetiletí.
"Dá se předpokládat, že něco takového se může přihodit každých sto let," konstatuje Don Yeomans, ředitel programu sledování vesmírných objektů v blízkosti Země, který provádí americký Úřad pro letectví a vesmír. Sto let od tunguzského meteoritu uplyne za sedm let.
"Předpokládáme, že statistiky jsou správné," varuje kanadský autor vědecké literatury Terence Dickinson, který napsal oblíbenou astronomickou příručku Noční pozorování: praktický průvodce k pozorování vesmíru. "Nejde o to, že by se pravděpodobnost neustále zvyšovala. Věc se má tak, že víme, že taková možnost je a že je pravděpodobné, že v blízké budoucnosti se to může stát," dodává.
Asteroidy jako pozůstatky raného solárního systému pocházející z období před 4,6 miliard let objevil italský astronom Giuseppe Piazzi. Téměř všechny mají původ v asteroidovém pásu vedoucím mezi Marsem a Jupiterem. V tomto pásu se nachází asi milion kamenných, železných či niklových gigantů zavěšených na oběžné dráze a čekajících na den, kdy je náhodná kolize či vliv Jupiterova gravitačního pole vyšle na smrtonosnou trajektorii.
Až někdy ve druhé polovině 20. století si vědci s plnou naléhavostí uvědomili, jaké potenciální nebezpečí znamenají tyto asteroidy pro naši planetu. Ta se stávala jejich cílem v pravidelných intervalech po celé miliardy let.
Nyní astronomové neustále sledují vesmírné objekty, které by se mohly dostat do těsné blízkosti naší planety. Asteroidů, jejichž trajektorie by mohla protnout dráhu Země, je na seznamu již 1413. A 500 těchto objektů má průměr větší než jeden kilometr.
Zatím nejblíž se dostal k Zemi asteroid označený 1994-XMI, který kolem nás proletěl 9. prosince 1994 ve vzdálenosti 105 000 kilometrů. Pro srovnání - Měsíc je od Země vzdálen 396 000 kilometrů.
