Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Asad musí zvolit. Buď teď nechá Sýrii rebelům, nebo pak rovnou al-Káidě

  15:32,  aktualizováno  19:58
Každá revoluce má moment, ze kterého už není návratu. Bod zlomu. Za takový moment se dá považovat loňský 28. leden, kdy Egypťané obsadili náměstí Tahrír a zapálili sídlo vládní strany. Podobné místo má v Libyi 20. srpen, kdy se proti Muammaru Kaddáfího vzbouřil i jeho vlastní Tripolis.

Jen jen na Asadovi, jakou cestu pro svou zemi zvolí. Rozcestník na Golanských výšinách, odkud lze přehlédnout téměř celou jižní Sýrii (23. července 2012) | foto: AP

Od té doby už bylo v obou severoafrických zemích jasné, že navrch definitivně získávají ti, kteří chtějí změnit zaběhlé pořádky.

Mnoho komentátorů za takový bod zlomu označilo i červencový atentát v syrském Damašku, který zasáhl nejbližší kruhy prezidenta Bašára Asada. Rebelové následně ovládli několik čtvrtí hlavního města a zdálo se, že se schyluje k finále už šestnáctiměsíčních vysilujících protestů.

Nervózní Turecko

Nestabilitu země na Eufratu sledují samozřejmě všichni bezprostřední sousedé. Napjaté je zejména Turecko, protože v severovýchodní části Sýrie se potichu chopili moci Kurdové. Ti by podle britského týdeníku Economist mohli časem vyhlásit autonomii, což by z pohledu turecké vlády nevěstilo nic dobrého pro stabilitu kurdského regionu, jež je rozdělen mezi Sýrii, Turecko, Irák a Írán. O Kurdech se mluví jako o největším národu, který nemá vlastní suverénní stát.

Syrský režim však odpověděl těžkotonážně a rebely z Damašku vytlačil. Na jednu stranu tak dokázal, že stále ještě stojí na obou nohách, zároveň však stažením sil z jiných částí země povolil rebelům obsadit město Aleppo.

Současné boje o největší město na severu země tak možná konečně rozhodnou o osudu země, tvrdí opět nejen zahraniční média, ale už i americký ministr obrany Leon Panetta (více zde). Režim zde uplatňuje "osvědčený" model z Damašku i Homsu a snaží se "čistit" město po čtvrtích.

Ať už Aleppo skutečně bude oním "hřebíkem do Asadovy rakve", či nikoli, bylo by pro obě strany dobré, kdyby už občanská válka skončila. Oheň povstání se nedaří uhasit ani po dlouhých devatenácti měsících. Vnitřní válka zemi neuvěřitelně vysiluje a už jen její brzký konec může zabránit větší devastaci blízkovýchodního státu.

I prezident Asad musí tušit, že ať už to dopadne jakkoli, jeho další setrvávání v čele země je neúnosné. Čím déle bude trvat stávající status, tím více hrozí, že se země propadne do víru sektářských nepokojů. A to s Asadem, či bez něj.

Překvapivé úspěchy dříve slabých povstalců

Původně mírumilovné protesty v Sýrii přešly v boje už loni na podzim, kdy se začala formovat Syrská osvobozenecká armáda. Od té doby se do světa šíří tuny informací, které nás zpravují o zaručených úspěších rebelujících povstalců, stejně jako zaručené zprávy režimu, že má v zemi vše pod kontrolou.

Fotogalerie

I nezainteresovaného čtenáře však musela zaujmout určitá změna přímo na bojišti. Zatímco dříve se mluvilo o chabě vyzbrojených rebelech a roztříštěné opozici, nyní se hovoří o systematických ústupech a promyšlených (a zjevně účinných) atentátech.

Časy, kdy povstalci prosili z jejich pohledu všemocný Západ o zásah jako v Libyi, jsou pryč. Nyní bojují sami a zjevně dávají Asadově mašinerii dost zabrat.

Úspěchy rebelů mohou předznamenat budoucí hrozby v zemi. Prosakují zprávy, že Syrskou osvobozeneckou armádu pomalu infiltruje nadnárodní strašák al-Káidy. Že se po bok nespokojených Syřanů přidávají džihádisté zocelení sektářskými boji v sousedním Iráku.

Aktuální vývoj

Syrské letectvo a dělostřelectvo se nadále snaží získat kontrolu nad obchodní metropolí Aleppo na severu země. Opoziční bojovníci tvrdí, že přinutili jednotky loajální Asadovi k ústupu. Asad označil bitvu o Aleppo za "klíčovou" pro další osud Sýrie. V Damašku v noci propukly boje poprvé na okrajích dvou křesťanských čtvrtí v centru města. Obyčejní Syřané nadále prchají ze země. Podle opozice zemřelo ve středu v Sýrii už přes 110 lidí.

Zdroj: ČTK

Náhlou proměnu komentuje i reportér britského Guardianu, který přímo z místa popisuje příběh povstalce Abú Kudera z příhraničního města Mohassen. Pomáhal založit zdejší jednotku rebelské armády. Brzy však přišla deziluze z její špatné vyzbrojenosti a nezkušenosti. "Když jsme útočili na zdejší vojenskou základnu jako členové osvobozenecké armády, nic nám nevycházelo. Kolem dvou set mužů obléhalo základnu režimu a nedařilo se nám zabít jediného člena Asadovy administrativy. Vyplýtvali jsme obrovské množství munice zbytečně jen střelbou do zdí základny," popisuje.

Podle jeho slov pokrok přišel až ve chvíli, kdy si jeho jednotka povolala zkušené islamistické bojovníky z okolí. Ti hned zkontaktovali své odborníky kdesi v Damašku a do dvou dnů dorazilo nákladní auto naložené dvěma tunami výbušnin.

Rebelové odvezli vůz k základně, kde ho nechali odpálit. Exploze rozmetala obrannou zeď a zanechala v zemi obrovský kráter. "Úspěšné operace se účastnilo jen asi deset lidí," pochvaluje si Kudar.

"Začneš nám pak usekávat ruce....???"

"Al-Káida s tímhle prostě má zkušenosti, které umí využít. Syrská osvobozenecká armáda funguje chaoticky, nemá žádné vedení. Zato al-Káida se řídí svým zákonem, který si nikdo nedovolí porušit," říká.

Chemická hrozba

Sýrie je mocně vybavena chemickými a možná i biologickými zbraněmi. Podle britského Economistu se tak jedná o první zemi zmítanou nepokoji, která disponuje zbraněmi hromadného ničení. Asadova vláda tvrdí, že zbraně nehodlá využívat proti vlastnímu obyvatelstvu, pokud nedojde k nějaké vnější agresi (více zde). Podle špionážních agentur Sýrie dlouhodobě svůj chemický arzenál vylepšovala pod nálepkou farmaceutických a kosmetických výzkumů. Ročně prý na takový program utrácela miliardu amerických dolarů. Odborníci se bojí, že by Asad ve finální křeči mohl své zbraně použít. O moc lepší však není ani představa, že by se takový arzenál dostal po konci války do rukou extremistů.

"Povstalcům chybí organizace a schopnost plánování. A přesně tohle nás může al-Káida naučit," šokuje Kudar. Pro důvěru v nadnárodní teroristickou organizaci do ní dokonce vstoupil a nechává si růst bradku. Ne každý s ním ale souhlasí. "A co teď budeš dělat Abú Kudere? Začneš nám usekávat ruce jako to dělají Saúdové?" ptá se ho další z rebelů a dává najevo, že ne všichni Syřané si chtějí nechat "svoji" revoluci ukrást.

Náboženská a sektářská rétorika ovládá syrské povstání od počátku, jednotlivé brigády osvobozenecké armády například nesou sunnitská jména. Armáda rebelů ale dosud byla vedena přísně sekulárně. Její členové si však uvědomují, že právě díky náboženství se bojovníkům nejlépe dostane disciplína pod kůži.

Za lepší koordinací rebelů stojí dále i souvislá nenápadná finanční a materiální pomoc států Perského zálivu a čím dál větší počet dezertérů z řad vládní armády, dodává britský týdeník The Economist.

Čím déle ale bude boj s Asadovým režimem trvat, tím větší vliv islámských extremistů se dá v zemi tušit. Bylo by samozřejmě hodně zjednodušené tvrdit, že Asadův odchod zemi uklidní. Vůbec ne. Až padne rodinný klan z řad menšinových alavitů, dá se čekat, že většinoví sunnité dají dosud preferované menšině hodně najevo, kdo je nyní pánem. Nynější předání moci by ale prostě jen mohlo přinést Sýrii o trochu lepší výhledy v budoucnu. Už takhle jsou dost špatné.




Kia Sportage 2.0 CRDi
Kia Sportage 2.0 CRDi

r.v. 2008, naj. 58 715 km, diesel
229 999 Kč (s DPH)



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.