O odsouzení političky Milady Horákové k trestu smrti se hlasovalo v roce 1950 a Lustig se jako redaktor Československého rozhlasu a člen komunistické strany hlasování účastnil.
"Život není, to co chceme, ale to, co máme. A život je často i to, co nechceme." |
"Pamatuji se na to velmi dobře a dodneška mě to straší. V rozhlase jsem pracoval s Aškenazym a Pavlem a najednou nás svolali. Přišel soudruh z Ústředního výboru KSČ a řekl nám, že existuje zrádce a škůdce lidově demokratického režimu, že je paní Horáková členkou spiknutí několika lidí, a proto že dostala trest smrti. Líčil to dost dramaticky, přednesl výčet jejich zrad a pak dodal, že se ke všemu přiznala, a říkal: Soudruzi, souhlasíte s tím?" popsal Lustig v útržku loňského rozhovoru s Karlem Hvížďalou, který nebyl dosud zveřejněn.
Hlasování proběhlo už po procesu a Arnošt Lustig se Hvížďalovi přiznal, že jej vůbec nesledoval. "Protože mě tehdy nic nezajímalo, chtěl jsem jen psát. A učit se psát. Všichni zvedli ruku, tak jsem zvedl taky ruku," přiznal.
Dodal, že tehdy se zkrátka hlasovalo jednomyslně a nebylo ruky, která by se nahoru nezvedla. "Tenkrát podobné schůze měly mechanické, strojové rituály. Já osobně vůbec neměl tušení, kdo je Milada Horáková. To jméno jsem na schůzi Československého rozhlasu slyšel poprvé. Vůbec jsem to nesledoval," uvedl Lustig.
Až doma si prý uvědomil, že souhlasil s popravou člověka, kterého vůbec neznal. "Teprve když jsem přišel domů, byl sám se sebou, řekl jsem si: Člověče, jak můžeš zvednout ruku, že souhlasíš s popravou člověka, kterého vůbec neznáš? A to mě od té doby straší," uvádí v rozhovoru.
"Ještě tentýž večer jsem se rozhodl, že už mě nikdo, nikdy, nikde nedonutí k tomu, abych souhlasil s něčím, s čím vnitřně nemohu souhlasit," dodal Lustig.
