Armáda si v tvrdém boji vybírá výrobce trenažéru

P r a h a - Zahájení sériové výroby bitevního letounu L-159 v Aeru Vodochody vyvolalo tvrdý konkurenční boj mezi výrobci speciálních trenažérů, bez nichž se přeškolení pilotů na zcela odlišný stroj neobejde. Ačkoliv armáda jednala původně o výrobě simulátoru jen s Aerem, kterému patří know-how na L-159, nyní se obrací i na firmu VRG, jež sdružuje Letecké opravny Kbely a slovenskou firmu VRM. Těmto podnikům ovšem scházejí detailní informace o letounu. Generální ředitel Aera Adam Straňák přitom tvrdí, že data o elektronice letounu i jeho chování ve vzduchu jsou průmyslovým tajemstvím, bez nichž nelze zkonstruovat věrný simulátor pro L-159. "Není důvod, abychom know-how, na které se vztahuje licenční povolení vlády USA, komukoliv předávali. A tím spíše firmě se zahraniční účastí," řekl. Firma VRG nabídla armádě simulátor, který je podle ní mnohem levnější a dokonalejší než výrobek Aera.

Slovenský virtuální simulátor vydává ředitel Zábranský za natolik dokonalý, že pilotovi se chvílemi zdá, že nesedí na zemi, ale řídí letoun. Aero podle něj naopak nabízí málo muziky za astronomickou cenu. "Ve světě byznysu není důležité, zda se piloti naučí létat, ale kdo udělá dobrý obchod," říká Zábranský na adresu Aera. Ředitel Leteckých opraven Kbely Jiří Jón se na rozdíl od šéfa Aera Adama Straňáka slovenského podílu na výrobě simulátoru a tudíž úniku důležitých informací o L-159 do nepovolaných rukou neobává. Ani strategický partner Aera americký koncern Boeing by podle Jóna neměl nic namítat. Přiznává ovšem, že bez poskytnutí "jistých informací" se těžko obejde. "Vztah s Aerem nechci vyhrotit, pokud nám ale informace nedá, opatříme si je jinde. Jednáme například i s Boeingem," naznačil ředitel. Rozhovory s Boeingem za zády Aera, ovšem kategoricky vyloučil ředitel Aera Straňák. "Něco podobného není prostě možné," dodal. Zobrazení virtuální reality, kterou nabízí firma VRG, má ovšem vlivné příznivce i v letectvu. "Mají zkušenosti. Proč tedy vymýšlet něco, co už jinde je. Jednal jsem s nimi a není to špatné," tvrdí velitel vzdušných sil Ladislav Klíma. Celou diskusi sleduje se znepokojením náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Zatím nepřipouští, že letectvo sice dostane špičkové bojové letouny L-159, avšak bez simulátorů se v nich budou piloti dlouho jen vozit, než se naučí využívat navigační, pilotážní a zbraňovou elektroniku. "Nebudu podléhat tlakům rádoby expertů s komerčními zájmy anebo naivními představami. Pokud mají být vodochodské letouny páteří vzdušných sil, armáda bude chtít ke špičkové zbrani simulátory, jež se budou chovat stejně jako skutečné letouny. Jinak si budeme zahrávat se životy špatně vycvičených pilotů," varuje generál. I podle Šedivého musí mít výrobce simulátoru detailní informace, které jsou známy jen Aeru. Bez ohledu na dvouletý skluz, na němž se podle odborníků podepsalo nerozhodné ministerstvo obrany, není příliš konkrétní ani odpověď nového ředitele odboru nákupu majetku vzdušných sil resortu Jaroslava Kalného: "Projekt simulátoru má mezinárodní charakter, při jehož realizaci je nutné dodržovat vojenské i průmyslové tajemství. Nyní proto posuzujeme, jak minimalizovat tato rizika. Pak rozhodneme o tom, jak zadat veřejnou zakázku." Kdo má tedy ve sporu, v němž jsou v sázce životy pilotů, bezpečnost země i miliardové obraty pravdu? Když před lety vznikl letoun F-16 od firmy General Dynamics, hradila jeho vývoj vláda USA, takže vlastnila i know-how. Jen proto ho mohla předat konkurenční firmě McDonnell Douglas, aby vyvinula simulátor.