„Vstup do NATO byl pro mě jedním ze silných momentů, protože jsem byl přímo u toho, když jsme na mezinárodním velitelství v nizozemském Brunssumu vztyčovali naši vlajku,“ vzpomíná náčelník generálního štábu Petr Pavel.
Za uplynulých šestnáct let podle něj prošla celá Aliance zásadní proměnou a česká armáda získala dobré jméno.
Česká cesta do NATODiskuse o možném vstupu země do NATO začala hned po listopadu 1989. Na jaře 1994 se Česká republika připojila k aliančnímu programu Partnerství pro mír, který je považován za jakýsi předstupeň členství. O dva roky později pak čeští zástupci předali Alianci dokumenty nutné k zahájení rozhovorů o plnohodnotném členství. Pozvánku ke vstupu do NATO dostala Česká republika na summitu Aliance v Madridu v červenci 1997. Přístupové protokoly pak stvrdil svým podpisem tehdejší prezident Václav Havel přesně 26. února 1999. Ve stejnou chvíli obdobné dokumenty podepsal ve Varšavě i polský prezident Aleksander Kwasniewski. Země pak vstoupila do Aliance 12. března 1999. Ministři zahraničí tehdy předali ve městě Independence v americkém státě Missouri své americké kolegyni Madeleine Albrightové ratifikační listiny. Česko zastupoval Jan Kavan, ministr zahraničí v tehdejší vládě Miloše Zemana. |
„Dnes můžeme s hrdostí říci, že jsme plnoprávnými členy Severoatlantické aliance a naši koaliční partneři hovoří o našich jednotkách s respektem a úctou. Čeští vojáci se v Alianci neztratili, naopak jejich působení v zahraničních operacích, velitelských strukturách a mezinárodních štábech Aliance chválí všichni spojenečtí velitelé a kolegové,“ konstatoval Pavel.
Důkazem jsou podle něj nejen vysoká vyznamenání, které udělují spojenci českým vojákům, ale i důvěra v jejich velitelské schopnosti. Vůbec poprvé v historii velí čeští vojáci mezinárodnímu uskupení v rámci Sil rychlé reakce NATO. Češi velí také mezinárodní výcvikové jednotce na kábulském mezinárodním letišti, kterou až doposud vždy řídili jen Američané.
A za velký úspěch je považována volba právě generála Pavla do čela vojenského výboru NATO. Tedy na druhou nejvýznamnější vojenskou pozici v celé Alianci.
„Rád bych zdůraznil, že nebýt dlouholetého úsilí a výborné práce tisíců vojáků v operacích, na cvičeních, na zahraničních pracovištích, ale i doma, a někdy bohužel i obětí, nikdy by nevznikl tak příznivý obraz českého vojáka a ani ten sebelepší kandidát by neměl ve volbě 28 států šanci na úspěch,“ řekl Pavel.
Priority se kvůli novým hrozbám mění
„Vstupem do Aliance jsme na sebe vzali řadu závazků. Například to, že v případě potřeby pro kolektivní obranu podle článku 5 Severoatlantické smlouvy poskytneme až brigádní úkolové uskupení. To představuje jednotku o síle až 5 000 vojáků - tedy vojensky zcela nepřehlédnutelný prvek,“ uvedl ministr obrany Martin Stropnický.
Anexe Krymu, hybridní válka na východní Ukrajině, zhoršené vztahy s Ruskem, expanze Islámského státu na Blízkém východě a teroristické útoky loni zcela změnily bezpečnostní prostředí v Evropě. Na tyto zásadní změny musí Severoatlantická aliance a Česká republika reagovat.
„Téma bezpečnosti a obrany země se tak staly opět prioritou České republiky, což deklarovaly koaliční strany svým závazkem nejen zastavit propad rozpočtu resortu obrany, ale začít s jeho postupným navyšováním,“ připomenul Stropnický.
Lepší rozpočet má podle něj pomoci završit nejen proces modernizace české armády, ale zejména její schopnosti dostát aliančním závazkům. Patří mezi ně i častější účast českých jednotek na aliančních cvičeních.
Například 150 českých výsadkářů z Chrudimi se hned v dubnu zapojí do cvičení Nobel Jump, které má otestovat nové jednotky velmi rychlého nasazení NATO, které by podle plánu měly být schopné přispěchat na pomoc ohrožené členské zemi v řádu dní (více o cvičení čtěte zde). Na jejich vybudování se dohodli spojenci loni v reakci na situaci na Ukrajině a chování Ruska.
