Armáda už nyní dokončuje přípravy na další ročník extrémního závodu, který odstartuje pod nejvyšším jesenickým vrcholem Pradědem na konci ledna. Mezinárodního klání, které nemá jinde obdoby, se zúčastní šedesát českých a zahraničních vojáků z Belgie, Německa, Polska a Slovenska.
Loňský závod vyhráli vojáci z Týniště nad Orlicí |
"Tříčlenné vojenské týmy budou muset během čtyř dnů urazit přes sto kilometrů napříč divokou horskou přírodou, zdolávat skály, překonávat říční rokle, zachraňovat zraněné nebo střílet ze zbraní a plnit řadu záludných úkolů. Dvě noci stráví venku ve sněhu. Veškerou výbavu pro přežití včetně jídla a pití si přitom nesou závodníci na zádech," popsal Pavel Pazdera z Univerzity obrany v Brně, která závod pořádá.
Letošní ročník bude mít podle něj velmi vysokou obtížnost. Loňský ročník například dokončila jen necelá polovina týmů. Zranění či psychické a fyzické vyčerpání jsou pak nejčastější důvody, proč takové množství týmů závod nedokončí.
A pak je tu nevyzpytatelné horské počasí. Dvoumetrové závěje, nebezpečí lavin, krutý mráz i ledové vichřice. To vše už závodníci v uplynulých ročnících prožili.
Králové chtějí zpět
Právě kvůli těžkým podmínkám jde o opravdový extrém. Tvrdí to i "fantomové" celé devatenáctileté historie závodu, rakouští vojáci ze školy horských vůdců a záchranářů v Saalfedenu. Těm se podařilo závod vyhrát čtyřikrát po sobě v letech 2004 až 2007. Ačkoliv vždy všemi nástrahami propluli, pokaždé tvrdili, že nic tak náročného v životě neabsolvovali. Na posledních ročnících ale chyběli.
Organizátoři nyní věří, že se rakouští horalé po letech na startu znovu objeví. "Už několikrát se s námi telefonicky spojili a vyžádali si informace s tím, že by se chtěli vrátit. Jde o naprostou špičku," uvedl Pazdera.
Dodnes mají účastníci závodu i organizátoři v paměti některé speciality, kterými Rakušané převyšovali ostatní. Například když se týmy brodily v hlubokém lese hodiny po pás sněhem kvůli všudypřítomným balvanům s lyžemi přes rameno, horalé ani na okamžik nezaváhali. Připnuli lyže a příkrým svahem z hřebene do údolí se pustili elegantním slalomem mezi kmeny a balvany, aby všem ostatním ujeli.
"Máme výhodu, že nás dovednosti pro takový závod živí, je to naše práce," konstatoval tehdy šéf rakouského týmu Christian Jud. Patří mezi horské vůdce, kteří v armádní škole v rakouském Saalfeldenu připravují vojáky Bundesheeru (rakouské armédy) na horské podmínky.
Alpské výcvikové středisko slouží pro pěší jednotky a specializuje se na výcvik lyžování, alpinismu, horolezectví i na dovednosti, jak přežít v přírodě. Experti zde cvičí i piloty vrtulníků a záchranáře. Ve středisku, které slouží potřebám armády od roku 1964, neškolí jen rakouské vojáky.
Pro pobyt ve vysokohorských podmínkách zde vycvičili tisícovku specialistů z jiných států, od vojáků z Jordánska přes Švédy až po Američany a náročnou přípravou tam kdysi prošli i elitní čeští bojovníci z 601. skupiny speciálních sil před protiteroristickou misí v Afghánistánu.
Rakouští instruktoři často sbírají zkušenosti i při expedicích do Himalájí, na Kavkaz, Jižní Ameriky nebo Pamíru, které jim částečně hradí rakouská armáda.
Podobná soutěž jako Winter Survival v Jeseníkách ale podle Juda nikde jinde neexistuje. "Tak dlouhý závod, v takovém rozsahu a co do komplexnosti disciplín neznám." V Rakousku se pravidelně účastní dvoudenního závodu Edelweiss Raid, při kterém osmičlenné skupiny vojáků soutěží mezi sebou vysoko v horách, bivakují na skalách a plní taktické úkoly včetně přepadů.
