Rodina nehodlá kolem Šaronových narozenin podnikat nic zvláštního. Příbuzní se jen sejdou v nemocnici v Tel Hašomeru a přinesou "něco symbolického". S novináři mluvit nebudou, napsal deník Jerusalem Post.
Smutné narozeniny rodině ještě víc kalí fakt, že Šaronův syn Omri odpočítává poslední dny do nástupu za mříže. Soud ho potrestal devíti měsíci za nezákonné finanční machinace.
Po varování přišel úder
V prosinci 2005 prodělal Ariel Šaron lehkou mrtvici. V nemocnici podstoupil řadu vyšetření, během nichž lékaři přišli na srdeční potíže vyžadující operaci. Zákrok naplánovali na pátý leden následujícího roku a premiérovi nařídili, aby do té doby zůstal v klidu, pokud možno na lůžku.
Jenže Šaron neposlechl. Hned jak ho pustili, vrátil se k práci, a to se mu o necelé tři týdny později stalo osudným. Den před tím, než měl jít na zákrok, dostal těžkou mrtvici, z níž se neprobudil. Lékařům se pak sice podařilo během dvou dlouhých operací zastavit krvácení do mozku, ale kómatu nezabránili a Šaron zůstal na přístrojích.
Úřadujícím předsedou vlády se stal dosavadní vicepremiér Ehud Olmert, jenž se Šaronem odešel z Likudu a pomáhal založit stranu Kadima (Vpřed). Noviny tehdy otiskly fotografie z mimořádného zasedání kabinetu s prázdným Šaronovým křeslem.
V březnu 2006 se konaly volby do Knesetu, izraelského parlamentu. Kadima je vyhrála. Následujícího měsíce byl Šaron prohlášen za trvale neschopného zastávat post předsedy vlády a premiérem se oficiálně stal Olmert.
Za více než dva roky, kdy je v kómatu, podstoupil Ariel Šaron několik dalších operací. Médii sem tam prolétla zpráva, že by se mohl probudit. Ale nikdy se tak nestalo - jeho stav se naopak horšil a Šaron skončil na jednotce intenzivní péče.
Loni v den prvního výročí Šaronovy mrtvice se Izrael ptal: jaký by byl rok 2006, kdyby zemi vládl "Arik" a nikoli Ehud Olmert? Vehnal by válečný veterán Šaron židovský stát do války s libanonským hnutím Hizballáh, která v létě 2006 skončila fiaskem? - více zde
Bývalý premiér má každopádně jen naprosto minimální šanci na probuzení, natož na uzdravení, shodují se lékaři. I kdyby se probral, jeho mozek bude těžce poškozený. Dva roky ve vegetativním stavu se nedají vrátit.
Kdyby se probudil a viděl...
Ariel Šaron se narodil jako Ariel Scheinermann 27. února 1928 v kibucu Kfar Malal v Palestině, kam jeho rodina přišla ze Sovětského svazu. Od zrodu samostatného židovského státu v květnu 1948 byl v armádě, zúčastnil se všech arabsko-izraelských válek. Pro své příznivce zůstává schopným generálem, "králem Izraele" či také "buldozerem". Opačný tábor ho má za jestřába, řezníka a válečného zločince osobně zodpovědného za masakr v libanonských uprchlických táborech Sabra a Šatíla v roce 1982.
Šaron strávil v uniformě tři desetiletí a podobně dlouho působil i v politice. V roce 1973 stál u zrodu pravicového Likudu. V roce 1999 se stal jeho šéfem, ale po šesti letech odešel a založil zmíněnou stranu Kadima. Izraelci od ní čekali čerstvý vítr v politice, ale jejich očekávání se nenaplnila. Formace, jejíž šéf Olmert sám čelí vyšetřování kvůli korupci, ztrácí voliče. A Izraelci hořce vtipkují, že kdyby se Šaron přece jen probudil a spatřil, jak Olmert zemi řídí, raději by dobrovolně zase upadl do bezvědomí.
