Zdá se tedy, že potíže argentinské prezidentky s justicí nedávnou smrtí prokurátora Nismana neskončily. Vyšetřování role prezidentky v případu se oficiálně ujal prokurátor Gerardo Pollicita.
Před rozhodnutím, zda ji obvinit, prostudoval téměř 300 stránek Nismanem vypracované žaloby na Fernándezovou a jejího ministra zahraničí Héctora Timermana. Poté se přiklonil k názoru, že obvinění je odůvodněné.
Při útoku na Argentinské centrum židovské vzájemnosti (AMIA) v Buenos Aires 18. července 1994 zemřelo pětaosmdesát lidí a více než dvě stě lidí bylo zraněno. Atentát je považován za nejhorší teroristický útok v historii země, která má největší židovskou komunitu v Latinské Americe, a dodnes zůstává nevyřešen.
Nisman v roce 2006 z provedení útoku obvinil libanonské hnutí Hizballáh, akci podle něj zaplatil Írán. V roce 2007 byla zveřejněna jména šesti podezřelých z atentátu včetně bývalého íránského ministra obrany. Islámská republika dodnes jakýkoli podíl na činu odmítá.
Smrt prokurátora
Podle Nismanových závěrů vyšetřování se vládní činitelé včetně prezidentky snažili sedm mužů podezřelých ze spáchání činu očistit, aby tak mohli s Íránem zahájit jednání o dodávkách ropy.
Nisman byl den před tím, než měl závěry svého vyšetřování představit zákonodárcům, nalezen s prostřelenou hlavou a pistolí vedle sebe ve svém bytě v Buenos Aires (více zde). Podle vyšetřovatelů pitva vyloučila cizí zavinění, sama Fernándezová však prohlásila, že podle ní o sebevraždu nešlo.
Někteří spolupracovníci prezidentky, jejíž popularita mezi veřejností má klesající tendenci, páteční obvinění kritizovali jako ohrožení stability země. „Je to snaha o destabilizaci demokracie,“ pronesl tajemník prezidentky Aníbal Fernández, podle nějž obvinění nemá žádný faktický dopad, ale může rozbouřit situaci v argentinské společnosti.
