"Popřeju jim k Vánocům, aby byly radostné a požehnané. A tak také trošičku je chci taky povzbudit," řekl Duka ČTK a Českému rozhlasu na základně Shank v provincii Lógar, kde působí největší česká vojenská jednotka v zemi, Provinční rekonstrukční tým. Celkem 261 vojáků tohoto týmu pomáhá s obnovou oblasti a cvičí také místní policisty.
Podle Duky mají čeští vojáci v zemi své místo. "Není to jen záležitost Spojených států. Já se domnívám, že světový terorismus má do jisté míry své opěrné body v těchto zemích, v Afghánistánu a Pákistánu. Je to opravdu obrana domácností, rodin a bezbranných lidí téměř na celém světě," soudí arcibiskup.
Dialog s islámem je podle něj důležitý, není však možné vést dialog s těmi, kdo k prosazování svých cílů využívají terorismus, ani se státy, které nikdy toto násilí neodsoudily. "To není útočná válka, tady se hájí naše hranice, tady se brání naše domovy," poznamenal.
Duka s Pickem navštívili i základnu Sharana v provincii Paktika, odkud s pomocí 99 příslušníků české armády operují tři vrtulníky Mi-171Š.
Picek vojákům přečetl dopis od prezidenta
Vojákům z jednotky pak společně s náčelníkem generálního štábu Pickem předali drobné vánoční dárky, kde nechybělo cukroví, CD s vánoční hudbou, "protiepidemiologický balíček" či nůž.
Picek také přečetl dopis prezidenta. Václav Klaus je rád, že českou účast v zahraničních operacích partneři a spojenci hodnotí velmi pozitivně.
"Zvyšujete tím prestiž české armády a České republiky vůbec. Přispíváte i ke zlepšení obrazu české armády v očích naší veřejnosti. To není málo," tlumočil Picek Klausova slova.
Podle českého prezidenta je bezchybná práce vojáků v misích potřeba "zvláště dnes, kdy velení armády řeší řadu problémů spojených s bezpodmínečně nutnými úsporami státního rozpočtu, kdy je na politické vedení ministerstva obrany upřena pozornost médií v souvislosti s některými nejasnými zakázkami".
Duka není v Afghánistánu poprvé. Při první cestě před několika lety mu ale počasí znemožnilo podívat se z Kábulu za českými vojáky.
Otec velí synoviMezi 99 českými vojáky na základně Sharana působí i otec se synem. Oba palubní střelci mají křestní jména Libor. Jejich příjmení nechce armáda z bezpečnostních důvodů zveřejňovat. Syn si prý ze začátku myslel, že se službou v misi pod otcovým velením budou problémy. "Ale je to v pořádku. Bereme to jako práci," poznamenal. Protekci prý nemá a kolegové z týmu mu tátu velitele nezávidí. Pro otce nejsou Vánoce na zahraniční vojenské operaci novinkou. Poprvé strávil svátky v misi v roce 2000 v Kosovu. Tehdy byl ale úplně bez rodiny a komunikační možnosti prý zdaleka nebyly takové jako nyní v Afghánistánu. |
