Brněnská fakulta architektury vyprodukuje ročně kolem sedmdesáti architektů a mnozí z nich se v Brně usadí. Bohužel ne pro všechny se najde v Brně práce, a proto si musí získávat renomé v regionech.
. ESEJJana Kratochvíla |
Podívejme se například na ateliér Marka Štěpána, jehož kostel svatého Ducha v Ostravě-Zábřehu získal nedávno Grand Prix v soutěži Stavba Moravskoslezského kraje, nebo práce Zdeňka Fránka, který nevytvořil v Brně jedinou větší stavbu a je odbornou kritikou řazen mezi nejlepší české architekty. Stejně tak ateliér Svatopluka Sládečka staví především na Zlínsku a ani energická dvojice architektů Knesl-Kynčl se nemůže v Brně uplatnit. Nejmladší generace brněnských architektů je neviditelná.
Chyba v systému
Proč je nemožné se v Brně prosadit? Protože zadávání veřejných zakázek v Brně zdegenerovalo. Situace posledních dvou let připomíná zahnívající rybník.
Město minimálně využívá institutu anonymní architektonické soutěže jako nástroje pro výběr nejlepší architektury. Namísto veřejného, rovného a průhledného způsobu zadávání zakázek se v Brně leští kliky a architekti se dopouštějí neetického chování.
O budoucím obrazu Brna dnes nerozhoduje kvalita, nýbrž známosti a podbízení se. Politická reprezentace a magistrátní úřadníci se obklopili kroužkem vyvolených. Namísto regulérní soutěže se hojně využívá srovnávacích studií a uzavřených výběrových řízení. Architekti nejsou motivováni k nejlepším výkonům a na architektuře v Brně je to znát.
Jedním z posledních produktů těchto praktik je zakázka na návrh fotbalového stadionu za Lužánkami. Ve výběrovém řízení zvítězila nejlevnější nabídka architekta Hrůši a ve výsledku je to znát. Při výběru projektanta rozhodovala nejdříve cena, samotný návrh se představil veřejnosti až o měsíce později.
:. Návrh fotbalového Kolosea za Lužánkami - Petr Hrůša
Jako občan města, které bude do tohoto podniku investovat miliardu korun, bych chtěl znát i jiné možnosti a porovnat je mezi sebou. Při pohledu na stadiony právě skončeného mistrovství Evropy vidím promarněnou příležitost zapsat Brno pomocí exkluzivní sportovní stavby do mapy současného architektonického světa.
Proč se otáčet architekturou do minulosti, když soudobé reference a technologie nabízejí mnohem větší prožitek? Usilujeme o prostavění dvou miliard, nebo o realizaci svatostánku fotbalu?
Kde jsou ty časy, kdy na magistrátu působila osobnost hlavního architekta města. Brno mělo vizi, politici v diskusích relevantního partnera, který nebyl vázán na komerční sféru nebo na jinou zájmovou skupinu. Politici nechtějí oponenty. Chtějí rychlé a loajální úředníky, kteří jejich zadání bez odmlouvání splní. Dlouhodobé plány nahrazují kosmetické akce. Perioda voleb je krátká a volič musí výsledky práce volených orgánů vidět.
Hitem politiků v Brně se staly úpravy veřejných prostranství. Po neúspěchu s rekonstrukcí náměstí Svobody (projektoval ho dopravní inženýr) se město rozhodlo řešit další prostory ve spolupráci s renomovanými architekty.
:. Podoba náměstí Svobody vzbuzuje nelibost řady Brňanů
Nevím, kdo renomované vybírá, ale rozhodně má smysl pro černý humor. Kupříkladu anketa nad dvěma slabými návrhy rekonstrukce Dominikánského náměstí nemohla za žádných okolností přinést tomuto místu kvalitu.
Pozornost občanů se odvádí od podstatných věcí k jednotlivostem. Akce Sochy pro Brno je přínosná, ale musíme si uvědomit i její maskovací charakter. Socha nebo vodní prvek ve veřejném prostoru je zlomkem celkových investičních nákladů na rekonstrukci náměstí, jehož zadání zakázky je neregulérní.
Zbývá jen dodat, že rekonstrukci Jakubského, Dominikánského a Moravského náměstí navrhuje architekt Hrůša.
Rychleji, výš a silněji!
Situaci v Brně neprospívá ani současný trend ve stavebnictví, kdy většinu výstavby investují a realizují developerské společnosti. Jejich globální plány nemají zpravidla v lokálních podmínkách potřebnou citlivost a primární orientace na zisk se negativně podepisuje na kvalitě staveb.
Vyjednávací síla těchto subjektů je obrovská. Věci, které mnohdy nejdou rozhodnout a vyřešit roky, se jako mávnutím kouzelného proutku zjednodušují a stávají jednoznačnými. Je třeba město bránit a tvrdě vyjednávat. Developer musí generovat zisk jak pro sebe, tak pro město.
Odnětí památkové ochrany z nejhodnotnějšího industriálního areálu v Brně, Vaňkovky, a jeho následná demolice proběhly bleskurychle. Ve jménu konzumu a světovosti. Nic na tom, že v jejím sousedství už pomalu rostl les a potenciální investoři byli v nedohlednu.
:. Nákupní galerie Vaňkovka - "nejdelší chodba v Brně"
Prosadit nejdelší chodbu v Brně pomáhali německému developerovi architekti Hrůša a Pelčák. Jména obou architektů jsou spojovaná i s nedalekým Spielberk Office Parkem, avšak pozor - autory stavby jsou nizozemský architekt Ben Hoek a pražský ateliér Václava Hlaváčka. Brněnští architekti pouze pomáhali stavbu "prosadit" na jednotlivých odborech magistrátu.
Není tedy divu, že jim prošel i návrh výškové budovy Triniti v sousedství Vaňkovky. Tato stavba naruší panorama města. Memento Anenských teras nebylo dostatečné. Dominanta Petrova se oslabuje a namísto udržitelného rozvoje s maximální estetickou kvalitou se z takzvaného Jižního centra stal řeznický stůl na porcování pronajímatelných ploch - anonymní chladná architektura realizovaná nicneříkajícími jmény zahraničních developerů. Rozhodovala na začátku kvalita jejich návrhů, nebo to byly jiné aspekty?
:. Vizualizace Triniti Office Center
Většinu těchto problémů způsobuje nesprávná územně plánovací aktivita. Současný územní plán pochází z roku 1994 a je nutné jej aktualizovat.
Bohužel zakázku na jeho realizaci získala brněnská firma ArchDesign, která nikdy předtím územní plán podobného rozsahu nezpracovávala. Rozhodovala opět cena projekčních prací. Práce na novém plánu probíhají již čtvrtým rokem a podle předpokladů budou ještě další dva roky trvat.
V tomto přechodovém období bohužel dochází k podobným nesmyslným záměrům, jako je výstavba výškových budov na jihu Brna. Brno není ostrov jako Manhattan a na rozdíl od něj má dostatek volných ploch k zastavění. Potřeba realizace výškových staveb na periferii Brna nemá racionální logiku a snad souvisí s komplexem méněcennosti politické reprezentace Brna, která podobným tragédiím dává zelenou.
Je na čase oslovovat kvalitní urbanisty, kteří by dali městu vizi a nebyli by přímo navázaní na komerční sféru.
Na druhé straně mince
Nositeli architektonické kvality se tak v Brně paradoxně stávají investoři rodinných domů a vil. Práce architektů Rusína,Wahly, Veselé, Buriana, Křivinky, Rujbra a dalších citlivě navazují na dědictví brněnských vilových čtvrtí.
Satelitní výstavbu se daří držet zkrátka a nedochází k rozsáhlým defektům jako v případě Prahy. Milosrdná zeleň postupně překrývá satelity v okolí a poptávka po tomto nepraktickém způsobu života také slábne.
V blízkosti centra se staví bytové domy, z nichž je nutné zmínit komplex Studánka, který nahradil dům U Sedmi švábů. Návrh architektů Klementa, Rusína, Todorova a Wahly sice překryl jedinečný urbanistický úkaz, který již nemá v Brně obdoby, avšak náhrada je to zdařilá.
Hodnotná je především užitnost vnitřních dispozic, která navazuje na vynikající bytové domy realizované v meziválečném období v okolí ulic Kotlářské a Botanické.
Zásluhou místních developerských společností, které většinou vznikly jako sesterské organizace stavebních firem, se daří prostředí Brna kultivovat. Realizace jednotlivých bytových domů v ulicích Vídeňské, Leitnerově, Skácelově, Nových sadech nebo Trnité doplňují zastavěné území a obohacují je o současnou architekturu.
Jeví se jako přínosnější rozvíjet město těmito drobnými zásahy než monstrózními akcemi typu přesunu hlavního nádraží a s ním spojeného Jižního centra.
Za humny je drak
Nejhodnotnější brněnskou stavbou za uplynulé dva roky je bezesporu nový odletový terminál tuřanského letiště. Návrh mladého architekta Petra Parolka získal mnoho ocenění a byl publikován v zahraničních časopisech.
:. Vstupní hala letištního terminálu v Tuřanech
Je symbolické a zároveň smutné, že se dům nachází na okraji Brna. Stavba přinesla do Brna novou estetiku blobů a futuristické architektury. Většina brněnských architektů těží z odkazu meziválečných funkcionalistických předků, a to do takové míry, že je to až místy nudné.
Parolkova hala přinesla oživení, avšak nebude následována. Možným pokračovatelem tohoto svěžího konstruktivistického proudu byl návrh výstavního pavilonu pro brněnské výstaviště, ale investor ve spolupráci s architektem Jaroslavem Dokoupilem z firmy ArchDesign nasměroval budoucí vývoj stavby banálním směrem.
Terminál není jedinou výjimkou potvrzující pravidlo o potřebě architektonického soutěžení. Stejně jako on neprošel soutěží ani návrh na rekonstrukci Kartuziánského kláštera a sousedního pivovaru v Králově Poli pro potřeby Fakulty informačních technologií VUT.
Architekti Burian, Křivinka a Vrána zde předvedli vynikající práci světového formátu. Nutno podotknout, že za nemalý peníz ze státního rozpočtu. Stejní architekti se podílejí na rozšiřování Masarykova onkologického ústavu, Nemocnice Milosrdných bratří nebo Veterinární a farmaceutické univerzity.
I přesto, že tyto veřejné zakázky nezískávají regulérním soutěžením, předvádějí kvalitní práci. Absence mandátu získaného vítězstvím v soutěži se jim vymstila při návrhu Justičního paláce v Heršpické ulici, kdy jim byl jejich návrh přepracován zlínským projekčním ústavem do naprosto otřesné podoby.
Justiční palác je nádherným příkladem zdegenerovaného zadávání veřejných zakázek. Po plejádě nádherných realizací, jako byly bazén na Kraví hoře, rekonstrukce Reduty nebo mezinárodní soutěž na brněnskou Filharmonii, nastává temnější období v historii brněnské architektury, ale třeba se po pár letech strany mince zase obrátí.
