Společenský klub RAS/ART je pro milovníky kultury zajímavý už proto, že nabízí devadesátiprocentní slevy na vstup do galerie a desetiprocentní na divadlo a koncerty. Zrodil se v hlavě Ondřeje Hraba, ředitele Divadla Archa.
Existuje rovnoprávný vztah mezi experimentujícím divadlem a kolosem typu Rudolfina?
Divácký klub nevytváříme s celým Rudolfinem, ale s jeho galerií, která je nám blízká. Zjistili jsme, že určitá skupina návštěvníků chodí do obou těchto míst, a z toho vyplynula spolupráce. Spojily nás také minulé umělecké projekty, jejichž vrcholem byl projekt Petra Nikla Hnízda her.
Jak spolupráce probíhala v tomto případě?
U Nikla jsme se spojili nejen ideově, ale rozdělili jsme si role. Galerie se proměnila ve veliké hřiště, kde se každý večer odehrávala nějaká představení, a s těmi neměla galerie žádné zkušenosti. Takže jsme jim poskytli know-how Archy. A povedlo se to, Hnízda her se loni stala jednou z divácky nejúspěšnějších akcí v Praze.
Spolupráce tedy probíhala. Proč nyní vzniká RAS/ART?
Je to deklarace naší spolupráce a především služba divákům. Podle výzkumu je na publiku Archy potěšitelné, že je divadlu věrné - skoro čtvrtina lidí sem chodí pravidelně každý měsíc. A tyto lidi jsme chtěli zvýhodnit a nabídnout jim ještě něco víc než divadlo. Obdobný pocit mělo i Rudolfinum. Tam zase cítili tlak od mnoha návštěvníků, kteří by na některou výstavu přišli rádi vícekrát.
Takže pro občasné návštěvníky RAS/ART není?
Ale ano, příspěvek tři sta korun není příliš vysoký, navíc člen klubu může dát svou legitimaci přátelům, je totiž přenosná. V případě Rudolfina je sleva velmi výrazná, ale u Archy jsou produkce velmi nákladné, takže tady jsou takové slevy nereálné. Ale zbohatnout nechceme, opravdu jsme chtěli vytvořit komunikační nástroj a dárek pro členy. Výhody jim totiž poskytnou i některé časopisy a knihkupectví.
Vzali jste si při přípravě klubu vzor za hranicemi?
Institucí, které překračují meze jednotlivých uměleckých forem, je ve světě víc, slavná ICA v Londýně je například galerie s divadelním sálkem a vlastně všechny významné galerie už mají své performační sály. Smývá se rozdíl mezi místy, která prezentují výtvarné a živé umění.
Rudolfinum: Galerie, to nejsou jen olejové obrazy
"Galerie dávno nejsou jen o olejových obrazech zavěšených na zdi, stejně jako divadla nejsou o kukátkových představeních," myslí si ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma.
Neobvyklé propojení vzniklo při přátelském klábosení nad skleničkou?
Nevzniklo, s panem Hrabem jsme ve velmi dobrém vztahu, ale netykáme si. Jako dva profesionálové jsme se pouze postavili k propojení našich dramaturgií. Připadalo nám to důležité.
Kdy se tento nápad vynořil?
Podnětem ke spolupráci byla již v šerém dávnověku naše první společná akce, která se velmi povedla - výstava Along The Frontier/Na hranici roku 1996.
Výstavy jsou specialitou Rudolfina. Čím tehdy přispěla Archa?
Americký umělec Bruce Naumanan u nás vystavil své slavné dílo - z videa jsme promítali otáčející se velkou hlavu, která hlasitým basem říkala, že má hlad a tak podobně. A tehdy Archa pozvala amerického operního zpěváka Rinde Eckerta. Ta holá hlava patřila jemu. Eckert přišel do Rudolfina a to, co bylo na videu, zazpíval živě. Jeho působivý sonorní bas vytláčel návštěvníky ze dveří. Ukázal omezenost opěvovaných nových médií, které ani se sebelepší technikou nenahradí skutečného zpěváka. Později jsme si ještě několikrát uvědomili, že mezi oběma institucemi existují velké vnitřní spojitosti.
V čem spočívají?
Například v systému, jakým je vedeme. Archa nemá stálý herecký soubor, a my zase stálé sbírky. Týmy, které tu pracují, jsou určeny k produkci kulturních událostí všeho druhu.
Přispěl ke vzniku RAS/ART i nedávný sociologický průzkum o návštěvnících pražských kulturních akcí?
Díky němu jsme zjistili, že společné zájmy návštěvníků Archy a Rudolfina se překrývají. Do značné míry i samo publikum, ale to ne úplně. Právě v tom vidím důležitost propojení - chceme informovat tu část publika, která navštěvovala jednu, ale o druhou instituci se příliš nezajímala.
Jak se spolupráce projeví v nejbližších dnech?
Nyní u nás probíhá filmová projekce Three Windows německých filmařů Nicolase Humberta a Wernera Penzela, čtyřicetiminutový film, probíhající na třech obrazovkách paralelně. Oba umělci přijedou promítat své další filmy 3. listopadu osobně v Arše.
