Téměř třicet let prožil v exilu. Během svého života přežil leteckou havárii, unikl několika pokusům o atentát ze strany izraelských tajných služeb, zotavil se z těžké mrtvice.
Muhammad Jásir Abdar Raúf Arafat Kidvá Husajní se narodil 24. srpna 1929. O místě, kde poprvé spatřil světlo světa, se však stále vedou spory. Nejčastěji se uvádí Káhira, další zdroje však zmiňují i Jeruzálem nebo Gazu.
Arafat sám o svém dětství, stejně jako o osobním životě, nikdy příliš nemluvil. V jedné z mála vzpomínek hovořil o tom, jak britští vojáci vtrhli do jeruzalémského domu jeho strýce, zbili rodinu a rozbíjeli nábytek. U strýce žil čtyři roky v době, kdy byla palestinská území pod britskou nadvládou, proti které Palestinci bojovali.
Jásirova matka zemřela, když mu bylo pět let. O otci, který se o své ratolesti příliš nezajímal, se Arafat nikdy nezmiňoval. Když otec v roce 1952 zemřel, nešel na jeho pohřeb. Po matce naopak pojmenoval dceru Zahvu, kterou jeho žena Suha porodila v roce 1995.
Za palestinský stát bojoval už jako mladík
Do boje za nezávislý palestinský stát se Arafat zapojil už před sedmnáctými narozeninami. Pomáhal pašovat zbraně, které Palestinci používali v boji proti Britům a Židům. V devatenácti přerušil studia na káhirské univerzitě a odjel bojovat proti Židům do oblasti Gazy. Arabské státy tehdy válku prohrály a vznikl stát Izrael.
|
ČTĚTE TAKÉ: Arafat zemřel Život Jásira Arafata v datech |
V polovině šedesátých let opustil Kuvajt a plně se věnoval už jen organizování útoků Fatahu z jordánského území na Izrael. V té době byla také založena Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), která sjednotila mnoho skupin bojujících za svobodnou Palestinu, Arafat se brzy stal jedním z nejmocnějších mužů celé organizace.
Jordánský král Husajn vypověděl OOP, která často užívala při útocích proti Izraeli násilí, ze své země. Arafat se chtěl s OOP usadit v Libanonu, odtamtud je však vyhnala izraelská invaze do země. Organizaci udržel při životě jen tím, že její vedení přenesl do Tuniska.
Od násilí ustoupila OOP až na konci osmdesátých let. V roce 1988 prohlásil Arafat na půdě OSN, že se OOP vzdává terorismu a podporuje právo všech stran blízkovýchodního konfliktu včetně Izraele na život v míru a bezpečí.
O Nobela se dělí s Izraelci
V 90. letech se začal rozbíhat blízkovýchodní mírový proces. Arafat se v roce 1994 po sedmadvaceti letech exilu vrátil na palestinská území. Podle dohody z Osla podepsané v roce 1993 se o tři roky později konaly v Palestině volby, ze kterých Jásir Arafat vyšel jako prezident palestinské samosprávy.
Za své dílo byl v roce 1994 oceněn Nobelovou cenou za mír, o kterou se rozdělil s tehdejším izraelským premiérem Jicchakem Rabinem a ministrem zahraničí židovského státu Šimonem Peresem. "Naším cílem je mír. Jedině v míru může palestinský lid dosáhnout svého legitimního cíle nezávislosti a suverenity," řekl při přebírání ceny.
Slibně se rozvíjející mírový proces se však na konci devadesátých dostal do slepé uličky a palestinští sebevražední atentátníci odstartovali na podzim 2000 druhou intifádu - ozbrojené povstání proti Izraeli. Od té doby při útocích a izraelských odvetách zahynulo téměř čtyři a půl tisíce lidí, zhruba čtvrtina z nich byli Izraelci.
Jásir Arafat byl od roku 2001 v "domácím vězení" ve svém sídle v Ramalláhu. Izraelská vláda mu totiž nechtěla garantovat, že by ho pustila zpět, v roce 2002 ho dokonce označila za nepřítele. Vycestovat mu povolila až ve chvíli, kdy mě závažné zdravotní problémy a bojoval se smrtí.
