Doba, kdy to ještě bylo možné, a ono to zřejmě možné bylo, už minula.
Arafat tak s největší pravděpodobností dál zůstane jen u prohlášení, proklamací a gest, která nebudou mít zásadní váhu na vývoj událostí.
Současné vyhlášení výjimečného stavu na palestinských územích, zatčení několika desítek aktivistů Hamasu a Džihádu je zřejmě maximum, čeho jsou Arafat a jeho mocensky oslabená samospráva schopny dosáhnout.
Protože však likvidaci teroristické sítě od něj izraelský premiér Ariel Šaron, který je do tvrdé reakce tlačen i domácí politickou scénou, striktně požaduje, schyluje se nepochybně k dalším vážným eskalacím a ještě krvavější budoucnosti.
„Nemyslím, že budeme svědky zásadního úderu (Arafata proti teroristům), protože ulice se postaví na odpor,“ řekl nezávislý palestinský analytik Chalíl Šikakí.
Když minulý měsíc Arafatovi agenti zatkli jediného velitele radikální islámské organizace Džihád v Dženínu na Západním břehu Jordánu, přes 2500 stoupenců islamistů vyrazilo do ulic, zapalovalo auta a střílelo do vzduchu.
Nyní Izrael i USA požadují, aby šel Arafat dál než tehdy a aby mnohem více riskoval střet s davy svých odpůrců.
Arafat však nepůjde dostatečně tvrdě proti radikálům i proto, že se domnívá, že to pro něj bude mít malý efekt.
Izrael, ale dokonce ani Spojené státy dosud nenabízejí splnění všech jeho požadavků.
Což znamená ukončení izraelské okupace Západního břehu Jordánu, nezávislý palestinský stát, který bude moci kontrolovat vlastní hranice a jako hlavní město bude mít východní Jeruzalém, a konečně uznání práva na návrat pro palestinské uprchlíky, kteří odešli nebo byli vypuzeni ze země během války za izraelskou nezávislost v roce 1948.
A tak jediným cílem Arafata nyní je zabránit tomu, aby ho Izrael zneškodnil či vypudil ze země.
Jak řekl americký blízkovýchodní analytik Marc Ginsberg v televizi CNN, jsme svědky začarovaného kruhu, kdy Izrael neudělal nic pro to, aby přesvědčil Palestince, že chce palestinský stát, a Palestinci zase dál pokračují v teroru, který je pro Izraelce nepřijatelný.
