A Palestinci na Západním břehu Jordánu si s obavami pokládají otázku, co bude dál.
"Když jsem viděla helikoptéru, která ho odvážela, najednou jsem si uvědomila, jak jsme bezmocní," říká Deema Al-Shawová, Palestinka, která se narodila v Kuvajtu.
Z emigrace zpět na Západní břeh, kde vyrůstali její rodiče, se vrátila před desetiletím spolu s Arafatem, se kterým její otec spolupracoval. Teď má pocit, že se život v Ramalláhu zastavil a zmizela jediná jistota, kterou tady lidé měli: Jásir Arafat je v kómatu, navíc daleko v pařížské nemocnici.
"Je to poprvé, co ho vidíme na kolenou, lidé byli zvyklí, že se na něj mohou spolehnout, a najednou to tak není a my jsme z toho v šoku," říká černovláska, která pracuje jako produkční pro televizní společnosti. Už však nevěří žádným zprávám o stavu svého vůdce. Je vlastně ještě naživu? ptají se s nedůvěrou.
Kdo přijde po něm?
Za vysokou zdí stojí sudy naplněné betonem, první zábrana v případě, že by na tuto budovu někdo zaútočil. V rohu prostranství je hromada suti a rozbitých aut. "Je to pozůstatek z útoku v roce 2002," vysvětluje jeden z členů ostrahy.
Vše vypadá poklidně, v prezidentském komplexu však probíhají horečná jednání. Hledá se Arafatův nástupce, jedná se o tom, jak se vyhnout násilí a kde by v případě smrti měl být palestinský vůdce pohřben.
Jak však nahradit muže, který je podle místních nenahraditelný, a jak se prezident v nové funkci zachová? To jsou dotazy, které velmi často znějí jak v Palestině, tak v Izraeli.
Vyrazíte-li z Izraele na Západní břeh, vstoupíte do jiného světa - na kontrolním stanovišti končí jeden svět a začíná druhý, svět palestinské samosprávy. Stačí minout vysoký plot, ostnaté dráty, a po jednom projít vstupním turniketem.
Jen sem, na kontrolní stanoviště, jezdí izraelští taxikáři a mikrobusy, pak už vás pošlou po svých, s dítětem na rukou, s plnou náručí koberců i s velkým nákupem. Z izraelské strany sem vede dvouproudá silnice, na palestinském území taxík kodrcá po rozbité cestě.
Po obou stranách silnice u vojenského stanoviště jsou dvě věže, odkud vše sledují izraelští vojáci a hlavně kulometů připomínají, jak hluboce jsou ty dva světy rozděleny. Rozděleny mimo jiné i na ty, kteří nemoc Jásira Arafata oslavují, a na ty, kteří k palestinskému vůdci vzhlížejí s úctou a láskou.
Arafat soustředil do svých rukou značnou moc a dlouhá léta odmítal komentovat, kdo by se měl stát jeho nástupcem. A tak nad příštím palestinským vedením visí velký otazník.
Na hranici dvou světů
Ve hře je šest jmen, nejčastěji se však hovoří o bývalém premiérovi Mahmúdu Abbásovi či Muhammadu Dahlanovi, muži velmi oblíbeném v pásmu Gazy. Když se na to optáte "obyčejných" Palestinců, odvětí, že žádný z nich by to neměl v prezidentském křesle jednoduché.
"Jsou to spíše obchodníci než politici," myslí si Ibrahim Alkhtíb. "Nikdo z nich nemůže pro nás udělat tolik, co Arafat." Podle něj nelze mezi palestinskými politiky vybrat důstojného nástupce, žádný takový, který by se mu vyrovnal, prý neexistuje.
Abbás, muž, kterého často Palestinci vidí jako příliš proizraelského, má však nejlepší předpoklady, aby se před ním otevřely dveře Bílého domu ve Washingtonu. Ani Izraelci, soudí Palestinci, se už nebudou moci "vymlouvat", že s Arafatem není mírová dohoda možná.
V obchodech v Ramalláhu, na Západním břehu Jordánu, je rušno. Skupinka chlapců nabízí kartičky se slovy z Koránu, hlavní třída je plná nervózně troubících aut, která se v koloně pomalu šinou vpřed.
Když někoho zastavíte a zeptáte se na Abú Ammara, jak tady Arafatovi všichni říkají, ztvrdnou jim rysy a upřou na vás skelný pohled. "Je to otec, je to učitel, náš velký vůdce. Je pro mě vším," říká Ibrahim Alkhtíb.
Západní břeh Jordánu je stát ve státě, místo, kam většina izraelských Židů nikdy nevkročila. Žije zde hrstka křesťanů, ale i těch ubývá. Stěhují se pryč, za tu velkou zeď, která postupně kolem Západního břehu roste.
"Palestinci jsou ze dne na den radikálnější," říká v jedné z restaurací nad šálkem kávy starší muž, jeden z mála křesťanů žijících v Ramalláhu. "Změnili se i někteří moji muslimští přátelé, ze dne na den se mi začali vyhýbat, mají mnohem tvrdší názory," vypráví.
Slunce zapadá nad Ramalláhem a před vojenským stanovištěm se tlačí mnoho lidí. Všichni spěchají, chtějí přejít ještě předtím, než slunce zajde úplně, než padne tma a přijde chvíle, kdy atentátník může zaútočit na izraelské vojáky.
 Mukata - prezidentské sídlo Jásira Arafata v palestinském Ramalláhu. (7. listopadu 2004) |
