Arabským světem se šíří tuniská pochodeň. Vzplanou další revoluce?

Nečekaný vývoj v Tunisku, kde po tlaku ulice uprchl dlouholetý autokrat Zín Abidín bin Alí, by se podle analytiků mohl stát budíčkem pro celý arabský region. Omezí se "revoluce" jen na Tunisko? Nebo je tahle země jen první povalenou kostkou domina, která spustí řetězovou reakci, jež zasáhne i autoritářské režimy v dalších arabských státech?

Lidé v jordánském Ammánu protestují proti rostoucím cenám benzinu a potravin. Zejména místní islamisté vyzývali ke svržení autoritářského režimu. | foto: AP

Toť nynější kardinální otázky. Zatím mnoho nenasvědčuje tomu, že by osud tuniského prezidenta Zína Abidína bin Alího mohl postihnout další represivní režimy v arabském světě. Ale pozor... Vsadil by se snad někdo v době, kdy se Tunisané začali bouřit proti drahotě, že hlava státu bude za pár dnů potupně prchat ze země?

Vzplály lidské "pochodně"

Přinejmenším jeden "dominový efekt" - byť poněkud morbidní - už je v arabském světě patrný: nejméně ve čtyřech zemích regionu se na protest proti tamějším poměrům upálili lidé. Naposledy včera se před budovou parlamentu v Káhiře polil benzinem a zažehl sirku jeden Egypťan. Na protest proti poměrům ve své zemi - už hořící - podle svědků vykřikoval urážky na adresu nechvalně proslulé egyptské státní bezpečnosti.

Egypťan svůj zoufalý čin přežil. Alžířan, který totéž a z velmi podobných důvodů provedl v sobotu, s těžkými popáleninami zemřel. Podle agentury AFP se v posledních dnech pokusili o upálení další tři Alžířané. A do třetice: na protest proti místnímu režimu vzplál včera muž před budovou prezidentského paláce v Mauritánii.

Tunisko má novou vládu

Švédští nimrodi dostali v Tunisku omylem výprask.

Protivládní gesto Tunisana Mohameda Bouaziziho (nebyl ve své zemi sám, jen první), který svým upálením vlastně rozpoutal vlnu nepokojů, jež nakonec vedly k politickému zemětřesení, je dostatečně známé.

Je zřejmé, že lidé v řadě arabských zemí jsou zoufalí, nespokojení a naštvaní. Trápí je živoření, drahota a nezaměstnanost v kontrastu s rozbujelou korupcí a pohádkovým životem mocných.

Zejména mladí a vzdělaní lidé, kteří pro sebe nevidí perspektivu, přicházejí i s radikálními požadavky. V řadě států se pak chronické nespokojenosti snaží využít islamistické skupiny. Tvrdí, že vládci musí být svrženi proto, že se nechají manipulovat Západem.

Tisícovka studentů v jemenské metropoli San'á vyzývá Araby, ať se vzbouří proti svým tyranům (16. ledna 2011)

 Záběry z Tuniska musí působit bezesné noci řadě arabských státníků od pobřeží Atlantiku po Perský záliv. V Káhiře koluje vtip, který je pro dnešní arabské ulice příznačný: "Letadlo bin Alího přiletělo do Šarm aš-Šajchu (stojí tam rezidence egyptského prezidenta Mubaraka), ne aby tam zůstalo, ale aby nabralo více cestujících!"

Tuniská jasmínová revoluce je první lidovou vzpourou, která v nějaké arabské zemi dokázala odstranit hlavu státu. "Ano, může být zdrojem inspirace jinde v regionu," uvedl pro AFP politolog Amr Hamzaví. "Je to ohromná lekce pro autokratické režimy," dodal.

Teď je řada na vás, Egypťané

"Politika na Blízkém východě se snadno přelévá z jedné země do druhé díky průchodnosti hranic a společné kultuře," doplnil Bilal Saab, analytik z Marylandské univerzity. Příčiny rebelie, které vidíme v Tunisku - bída, nezaměstnanost, policejní zvůle, prohřešky proti demokracii - jsou přítomny i jinde, od Maroka po Alžírsko, od Egypta po Jordánsko, od Súdánu po Jemen, od Sýrie po Libyi. "Poslouchejte Tunisany, teď je řada na vás, Egypťané," skandovali demonstranti minulý týden v Káhiře.¨

Zdá se, že některé režimy si tuniského varování více než všimly. Třeba Alžírsko sníží ceny základních potravin, stejně tak vyjde ve výsledku včera ohlášené opatření syrské vlády. Daně u benzinu a jídla nařídil snížit i jordánský král Abdalláh II.

Vzkaz z Tuniska je bezesporu velice silný a arabské země ho nemohou nechat bez povšimnutí, jak ostatně včera konstatovala i Liga arabských zemí. Většina politologů však dodává, že dopad "tuniského budíčku" v krátkodobém horizontu a riziko jeho šíření je zatím obtížné odhadovat.

K opatrnosti nabádají nejistoty, jak to v Tunisku všechno dopadne, a rovněž nelze podcenit schopnost autoritářských režimů přežít. Jejich vůdci navíc mají jeden podstatný argument, na který bude nejspíš slyšet i Západ: Když tu nebudeme my, vezmou to do rukou islamisté.

Kdo také slyší tuniský budíček

Tuniská jasmínová revoluce, jak bývá nazývána, může inspirovat obyvatele dalších arabských zemí. Protesty byly zaznamenány v těchto státech:
Alžírsko - V zemi už druhý týden probíhají sociální nepokoje kvůli vysokým životním nákladům. Vláda se chystá snížit ceny základních potravin (cukr, olej).

Jordánsko - Sporadické protesty ve velkých městech proti rostoucím cenám benzinu a potravin. Tlak na odstoupení premiéra.
Jemen - V metropoli San'á v neděli asi tisícovka studentů vyzývala arabské národy, aby se po vzoru Tunisanů vzbouřily proti svým vedoucím představitelům.

Sýrie - V reakci na vývoj v Tunisku vláda zvýšila klíčové dotace.