Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

PŘEHLEDNĚ: Tři roky po vypuknutí revoluční vlny. V Arábii to stále vře

  16:40aktualizováno  16:40
Před třemi lety se na protest proti mizerným životním podmínkám upálil tuniský mladík Muhammad Buazízí. Rozpoutal tím vlnu nepokojů, občanských válek a převratů, která vešla do dějin jako arabské jaro. Na Blízkém východě se zrodil i základ občanské společnosti. Klid tam však dodnes není.

Syřané protestují proti autoritářskému režimu prezidenta Bašára Asada v provincii Idlib na severu Sýrie .17. února 2012 | foto: AP

Zdánlivě stabilní, autokraty či diktátory řízený arabský svět vřel léta. Před třemi roky vybuchl. Neřešené politické, demografické a v neposlední řadě i sociální problémy explodovaly. 

Revoluce byly zkraje – slovy analytika Marvána Bišáry – v cílech i formě "tak pozitivní, až se nezdály pravděpodobné". Šlo v nich o svobodu a důstojnost. Což se naneštěstí, nikoli neočekávaně potvrdilo: došlo ke kontrarevolucím (Egypt), vypukly nepokoje i války (především Sýrie). Revoluční Arábii se příliš nedaří ani ekonomicky. 

V každé zemi šla historie jinudy, díky místní tradici, byť revoluce přišly z podobných příčin. 

TuniskoUmírnění islamisté ve vládě skončili kvůli radikálům

Země, kde arabské jaro začalo, právě včera – snad i symbolicky – získala technokratickou vládu. U moci bude do voleb, které proběhnou příští rok. Premiérem je dosavadní ministr průmyslu Mahdí Džumaa.

Protesty v Tunisku (7. 9. 2013

Protesty v Tunisku (7. 9. 2013)

Co je důležitější: z vedení státu odešla islamistická, jinak velmi umírněná Strana obnovy. I vzhledem k volebnímu výsledku (vyhrála, ale nezískala většinu v parlamentu) řídila zemi bez excesů, kterých se ovšem nevyvarovali radikální islamisté. Ti zavraždili dva politické oponenty. A napadali vzdělané, značně sekularizované Tunisany, kteří nevidí svět jejich očima. 

EgyptSvobodné volby vyhráli muslimové, teď vládne armáda

Co do kulturního vlivu klíčová arabská země se unavila na revoluční houpačce. Ve svobodných volbách vyhráli v zásadě umírnění islamisté z Muslimského bratrstva. Na rozdíl od Tuniska jasně. Voliči vybrali jejich člověka také za prezidenta. 

Stoupenci egyptského prezidenta Mursího demonstrují v Káhiře (3. listopadu 2013)

Stoupenci egyptského prezidenta Mursího demonstrují v Káhiře (3. listopadu 2013)

Bratři však byli slabí a patrně příliš konspirativní. Každopádně zklamali přehnaná očekávání nedočkavých Egypťanů, a ti proto letos podpořili armádu v puči proti nim. Vojáci teď státu vládnou a vítězí tak v letitém boji dvou hlavních postkoloniálních sil – islamistů a armády. 

Angažovaná mládež, která revoluci začala, se dostává mimo hru. 

SýrieObčanská válka přerostla v mezinárodní konflikt

Nejsmutnější je pohled na Sýrii, která zabředla do občanské války. Vlastně již mezinárodního konfliktu, v němž zápolí šíité se sunnity. A Západ s Ruskem a Čínou. 

Když islamisté dobyli Rakká, vyvrátili kříž na střeše místního kostela a místo...

Když islamisté dobyli Rakká, vyvrátili kříž na střeše místního kostela a místo něho vztyčili svoji černou standartu.

Diktátorský prezident Bašár Asad z alavitské minority – ta vychází i z šíitské verze islámu, ke které se nyní také hlásí – hned zkraje revolty nastolil drsné represe. Téměř ihned začal oponenty režimu mučit a zabíjet. Část expertů tvrdí, že jde o instinkt menšiny, který válčí nikoli jen o moc, ale o život. 

Výsledek? Zničená země, miliony uprchlíků doma i v Sýrii. Řešení v nedohlednu. 

LibyeŽeleznou pěst diktátora nahradil chaos

Kraj, který bizarní plukovník Muammar Kaddáfí svíral ocelovou, byť pěstěnou pěstí, upadl do chaosu. Přinejmenším pro pozorovatele zvenčí. Libyí se prohánějí ozbrojené skupiny kmenové či náboženské. Vláda je slabá, byť na poměry vcelku liberální, přičemž její členové byli vybráni voliči. 

Což nic nemění na tom, že nespokojení ozbrojenci premiéra letos v říjnu na několik hodin unesli. 

JemenV některých regionech se daří i al-Káidě

Chudý Jemen byl vždy spíše konfederací kmenů než silným státem. Během revoluce se v ulicích San’á střílelo, což cyničtí pozorovatelé nepovažují za nijak výjimečné – vzhledem k počtu zbraní mezi příslovečně hrdými obyvateli. 

Jemen je země kalašnikovů. Jejich počet převyšuje počet obyvatel země....

Jemen je země kalašnikovů. Jejich počet převyšuje počet obyvatel země. Automatické pušky lze koupit na každém tržišti.

V Jemenu teď zástupci různých kmenů, stran i regionů jednají o smíření či o budoucím uspořádání, profesionální elity ve vedení země se však příliš nezměnily. I proto, že za ně není náhrada. 

Především hlavní město San’á si užívá mediálního boomu a omezené, přesto spokojeně přijaté svobody slova. Problém tkví v tom, že vláda – stejně jako před revolucí – ne zcela kontroluje všechny regiony. Proto se sem uchýlili stoupenci sítě al-Káida, které se v regionu daří. 

Prohrály tedy myšlenky arabského jara? Mají pravdu ti, kteří povýšeně tvrdí, že Arabové nutně potřebují silnou, trestající ruku? 

Podle řady komentátorů je brzy na odsouzení revoluce, která se pokouší reformovat zažité mocenské stereotypy. Tunisko dosud – přes všechny zlé otřesy – nezradilo demokratické principy. Rovněž Egypt snad není pro svobodu zcela ztracen. Ostatní země mohou překvapit. I negativně. 

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.