Před třemi roky NATO poprvé vkročilo na půdu svého bývalého soupeře z padlé Varšavské smlouvy, ale teď se změnilo nesrovnatelně víc. Aliance nejenže přijala téměř všechny někdejší satelity rozpadlého sovětského impéria: dokonce vstoupila i na jeho kdysi posvátnou půdu.
Hrdiny dne jsou bezpochyby pobaltské státy. Je to jejich den. Estonsko, Litva a Lotyšsko žily celá desetiletí ve stavu permanentního politického znásilnění, jako ostatně celý východní gulag, ale navíc přišly i o svoji státnost.
Teď dostaly poprvé ve své pohnuté historii jistotu bezpečnosti. Kdo by nyní ohrozil je, jako by rovnou ohrozil Francii, Británii či Ameriku.
To, že NATO převzalo takřka celý sovětský blok a ještě si k tomu ukouslo i Pobaltí, by ještě před několika lety byla senzační zpráva - ale teď je s rozšířením aliance spojena zpráva ještě mnohem úžasnější.
Nikoho to totiž nerozčiluje a nikdo není brunátný vztekem. Dokonce i Rusové jsou v klidu, přestože před třemi roky tvrdili, že jim to zlomí srdce. Antijalta totiž přišla tehdy, když Jalta už stejně přestala platit.
Pro Českou republiku však má největší význam přijetí Slovenska. Hranice země se náhle octnou uprostřed bezpečného světa, obklopeny aliančními spojenci ze všech stran (samozřejmě s výjimkou neutrálního Rakouska, ale i to samo leží uvnitř hranic NATO). Republika bude chráněna jako v lůně, což je stav, jaký nepoznala od svého vzniku.
Česko bude obklopeno spojenci - neznamená to však, že bude v závětří. Naděje první poloviny 90. let už dávno převálcovaly nové události. Ale bylo to krásné: zdálo se, že se už nic nebude dít, že svět zůstane dobrý a počasí bude navždy slunečné.
To vše se jednoho newyorského rána změnilo. Tehdy se ukázalo, že všechno je zase jinak. Důkaz toho, jak moc se svět opět změnil, máme přímo před nosem.
V Praze.
Ještě v létě 2001 by bylo největší rozšíření v dějinách aliance vrcholem summitu. Teď je jen formální kulisou k jednání o Iráku, k náhle odhalené zpuchřelosti NATO a válce proti terorismu.
Octli jsme se totiž opět v nenormálním světě, jehož příznakem je třeba i to, že přímo v srdci Evropy musí být prezident USA, hlava supervelmoci a vůdce svobodného světa, pod ochranou tisíců uniforem.
Nová situace mění i alianci. V budově, kde probíhá summit, je k vidění symbol glóbusu obkroužený nápisem "bezpečnost". Výstižná symbolika: dřív NATO hledalo bezpečnost jen uvnitř svých hranic.
Teď ji pro sebe hodlá zajišťovat po celém světě. Aliance po pohřbu svého soka, Varšavské smlouvy, pátrala neúspěšně po smyslu své existence a po svém poslání. Nyní ho tedy našla - přesněji řečeno, nové poslání si našlo ji.
Teď jde o to, aby se v něm našli i členové NATO. Pokud se jim to nepodaří, alianci bude hrozit zánik. Nebezpečí zevnitř je větším ohrožením, než byli sovětští generálové i se svými metály.
