Je to složité, bez jiskry a přikrášlené. Nikdo nedokáže vyvrátit mýty, které plodí velkooký strach nebo obratní profesionální Antievropané.
Lidé se bojí raketového startu cen. Strmého pádu penzí. Mají strach z Němců, ti prý zde všechno skoupí a nás využijí k otrocké robotě. Obávají se, že ztratíme samostatnost, že v Bruselu podúředník bude rozhodovat o naší kolébce i rakvi.
Ba stále ještě mnozí věří, že eurokraté nás chtějí zbavit rumu, slivovice a syrečků. A naopak nás nutí k tomu, abychom balili koblihy a dortíky a vyměňovali mřížky v úlech.
Socialisté odpovídají ve vzletných periodách o míru a sjednocení, jimiž se nikdo nezasytí. Ostatně odrazují samou podporou našeho vstupu. Špidlovi se ještě nepovedlo nic. Proč by mělo být euroreferendum výjimkou?
Co socialisté poničí, mohli by však vyspravit komunisté. Leckterému liberálnímu euroskeptikovi ztuhne úsměv na pěstěné tváři, když mu na jeho argumenty odpovíte: "Aha, džentlmene, to myslíte jako soudruh Exner z KSČM, že?"
Nabubřelá komunistická propaganda ukazující Evropu jako hanebný spolek plutokratů na hony čpí agitkami o vrazích z Wall Streetu. Každý se už přesvědčil, jak pravdivé bylo to, co říkali předchůdci našich komunistů o Západu, "světě násilí a bezpráví".
Nabízí se analogie, že s unií to bude stejné. A pravděpodobně se najde dost lidí, kteří vhodí do osudí "ano" též proto, aby neměl Grebeníček radost.
