Když se ve výhrůžném textu ještě dozvíme, že proti pražským školám bude zaútočeno chemickými, biologickými zbraněmi a mimořádně silnými výbušninami, napadne nás nejprve, že ho napsal nějaký pomatenec.
Zároveň se však z rádia dozvídáme, že na Kavkaze obsadili teroristé školu a hrozí dětem smrtí. Většina anonymních výhrůžek se nikdy nesplní. Policie mnohokrát evakuovala pražské hlavní nádraží.
V Olomouci hrozil vyděrač výbuchem, v Ostravě také. Ale byl tu i muž, který z nenávisti ke světu pokládal na koleje i jinam skutečné pekelné stroje. Anonymní vyděrači jsou jako teroristé - útočí na slabá místa západní společnosti.
Na slabá místa, která vlastně nejsou slabá, protože je společnost nemůže nemít, když považuje lidský život za nejvyšší hodnotu. Hrozba je spíše planá, ale policie musí být na nohou. Zbývá tisícina procenta, že na výhrůžce něco je.
Pak by bylo neodpustitelné, že policisté nezasáhli včas. Nepředstavitelné atentáty z jedenáctého září nás přesvědčily, že vynalézavost zloduchů je nekonečná. A neobvyklý tón vyhrůžky pražským školám varuje.
Policie zakročí, média podají zprávu. Anonymní ničema nebo blázen je šťasten, když sleduje to hemžení. Jeho následovníci si řeknou, jak je krásné být hybatelem událostí, a vyzkoušejí to samé.
Existuje způsob, jak se tomu vyhnout? Odpověď je smutná - pokud existuje, nebyl dosud nalezen. Počet anonymních výhrůžek by snížil zákon o trestu smrti pro jejich šiřitele. Humanistický Západ k něčemu takovému nikdy nepřikročí.
Dokonce se nad tichými teroristy občas smiluje jako náš soud nad oním vyděračským nezaměstnaným, který se prý ocitl v tíživé situaci. Nezbývá tedy než potisící vyhlásit poplach. Policie musí brát nebezpečí smrtelně vážně. Veřejnost musí doufat, že pachatel bude chycen a potrestán.
