Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ano vládě jedné strany

  1:00aktualizováno  1:00
Menšinové vlády se mnohdy považují za abnormalitu. Ale někde jsou naprosto běžné. Nejčastěji se ve druhé polovině 20. století vyskytovaly v Dánsku. Celkem 87 procent kabinetů bylo menšinových. Následují Švédsko se 73 procenty, Norsko s 65 procenty a Irsko s 50 procenty.
Je Mirek Topolánek schopný a nekonfliktní lídr, jakého potřebuje menšinová vláda?

Je Mirek Topolánek schopný a nekonfliktní lídr, jakého potřebuje menšinová vláda? | foto: Jan ZátorskýMF DNES

Přejít na speciál Hledá se vláda

Jak uvádějí politologové Müller a Strom ve své analýze třinácti evropských zemí, podíl menšinových kabinetů dosahuje 37 procent. Čili menšinové vlády jsou v kontextu poměrného volebního systému a parlamentarismu kontinentální Evropy normálním jevem. Představují jednu z variant povolebního uspořádání. Nacházejí se v jednostranickém nebo koaličním tvaru.

Ačkoliv se na první pohled pojmy většinové a menšinové vlády vzájemně vylučují, v realitě tomu tak není. Paradoxně se totiž menšinové vládnutí neobejde bez většinové podpory.

Aby se menšinový kabinet stal funkční, musí mít zajištěnu většinovou podporu při úvodním hlasování o důvěře a pak při schvalování legislativních návrhů v parlamentu. V případě, že takovou podporu zajišťuje jediná podpůrná strana, hovoříme o "tiché či skryté většinové vládě".

V Česku s tím máme zkušenosti. V letech 1998-2002 vládla levicová ČSSD za stálé podpory pravicové ODS. Protože šlo o spojení dvou největších stran z opačného politického spektra, je přesnější použít pojem "tichá či skrytá velká koalice". Termín "opoziční smlouva" je zavádějící. Šlo o účelový slovní podvrh, který měl odvést pozornost od podstaty kartelové smlouvy mezi ČSSD a ODS.

Jenže menšinový kabinet nemusí jistit jediná podpůrná strana. Ve Švédsku menšinové vlády zpravidla hledají proměnlivou parlamentní podporu napříč politickým spektrem. K odlišným tématům potřebují jiné partnery. V politologii proto hovoříme o "skutečné či ryzí menšinové vládě".

Podobný projekt doporučoval Zeman Špidlovi v roce 2002. Místo křehké stojedničkové vlády s KDU-ČSL a US navrhoval vlastní menšinový útvar. ČSSD by s podporou komunistů prosazovala sociální zákony. Při řešení otázek zahraniční, bytové, zemědělské a ekologické politiky by spolupracovala se stranami pravého středu.

Ostatně podobné uspořádání připomínal Paroubkův kabinet. Ministři za KDU-ČSL a US ještě seděli ve vládě, ale ČSSD již prohlasovávala sociální zákony s KSČM.

Je potřeba silný a nekonfliktní lídr
Je logické, že strategii skutečné menšinové vlády může úspěšně prosazovat strana s rozsáhlým koaličním potenciálem, programově široce rozkročená a vedená nekonfliktním, ale schopným lídrem.

Shrneme-li to, parlamentní forma vládnutí se uskutečňuje jak ve většinovém, tak v menšinovém provedení.

Klasická doktrína většinového parlamentarismu, typická pro Británii, hlásá, že vláda by měla být dostatečně velká, aby kontrolovala parlament, a dostatečně jednotná, aby prosazovala přehlednou a soudržnou politiku. Vládnout proto má minimálně vítězná většina. Menšina plní opoziční roli, kritizuje vládu a připravuje se k vládnutí po příštích volbách.

Koncepce menšinového parlamentarismu vychází z předpokladu, že menšinové vládnutí není příznakem krize či rozhodovací paralýzy. Naopak tvrdí, že menšinové kabinety jsou nejlepší a morálně nadřazenou formou vládnutí, neboť zajišťují pro každý zákon dobrovolnou a přirozenou většinovou podporu poslanců. Tím odpadá nutnost blokové, ideologicky nepřátelské politiky, prosazující se přísnou stranickou disciplínou.

Samozřejmě, obě koncepce nekorespondují s realitou na sto procent. V Británii nalezneme menšinové vlády, ve Skandinávii kabinety většinové. Každá země svým kulturním a sociálním založením tíhne k jedné ze dvou uvedených kategorií.

Česká praxe parlamentarismu se blíží většinovému pojetí. Nicméně zkušenosti s menšinovými vládami z let 1996 a 1998-2002 nejsou zanedbatelné. Bylo by nepatřičné vylučovat varianty menšinového vládnutí z dalšího povolebního vyjednávání. Zúžil by se prostor pro řešení dvouměsíční patové situace.

Prezidentova podmínka předložit seznam 100 a více poslaneckých podpisů pro premiérské jmenování je neoprávněná. Ve hře by měly zůstat varianty menšinového uspořádání: jednostranické kabinety ODS nebo ČSSD, případně dvoučlenné formáty ODS a KDU-ČSL nebo ČSSD a zelení.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jiří Drahoš s manželkou a dobrovolníky, kteří ho poslali do boje o Hrad tím, že...
Drahoš: Kdo je trestně stíhán, neměl by usilovat o pozici premiéra

Nedovedu si představit, že člověk, který je trestně stíhán, by se mohl na sto procent věnovat funkci, jako je premiérská, řekl v rozhovoru pro iDNES.cz...  celý článek

Programátoři Ivan Buchta a Martin Pezlar. Řecký soud začal po letech znovu...
Čeští programátoři unikli řeckému vězení, chtějí se však soudit dál

V Řecku hrozilo dvěma Čechům dvacet let za špionáž, vybojovali podmínku. Teď chtějí čistý trestní rejstřík. Fotili prý jen to, co ostatní turisté na ostrově.  celý článek

Bývalého šéfa Akademie věd Jiřího Drahoše přišla na setkání s dobrovolníky ve...
Drahoš v námořnickém tričku děkoval za 78 321 podpisů pro boj o Hrad

„Vítejte všichni na palubě,“ přivítal Jiří Drahoš dobrovolníky, kteří sbírali podpisy, aby se mohl zúčastnit volby prezidenta. Nasbírali jich zatím 78 321. Aby...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.