ANKETA: Rebelující poslanci chtějí být vidět, tvrdí politologové

Při každém hlasování poslance proti vlastnímu klubu se strhne diskuse, zda je to projev odporu vůči stádovitosti, nebo zrada. Politologové "úrodu" odbojných poslanců v současné Sněmovně přičítají vyrovnanému výsledku voleb, touze poslanců po zviditelnění a tlakům, kterým musí čelit.

Už nejen Melčák, Pohanka a Snítilý. Ale také Tlustý, Raninec, Schwippel, Jakubková, Zubová, Hovorka... Ne všichni jsou přeběhlíci. Ale Sněmovna je na nich závislá. | foto: Koláž iDNES.cz

Nálepce "přeběhlík" se každý poslanec brání, seč může. A některým tento titul vskutku nepřísluší - jedno hlasování proti vlastnímu poslaneckému klubu ještě přeběhlíka nedělá, zejména pokud nejde o hlasování závažné.

Třeba o žádost kabinetu o vyslovení důvěry nebo volbu prezidenta, za kterou upadli do klatby dnes už bývalí sociální demokraté Miloš Melčák, Michal Pohanka a Evžen Snítilý.

Řada odbojných poslanců je ale mnohem delší. ODS trápí trio Tlustý, Raninec a Schwippel, kterému ještě pomáhá Alena Páralová. Koaliční záměr vytvořit post šestého místopředsedy Sněmovny potopily Olga Zubová a Věra Jakubková ze Strany zelených. Lidovcům dělá vrásky Ludvík Hovorka a občas i Michaela Šojdrová...

Politologové se tomu, že poslanečtí rebelové přibývají jako houby po dešti, příliš nediví.

Zdeněk Zbořil, Ústav politologie FF UK:
Subverzivní (podvratná, rozvratná - pozn. red.) strategie, tedy to, že někdo nejen nesouhlasí, ale od určitého okamžiku pracuje záměrně proti svým bývalým spojencům, je pro českou politiku charakteristická.

.

Poslanci se odlišují jen na začátku. Pak splynou v amorfní masu. Není pro ně těžké změnit barvu.

Je zajímavé, jak jsou poslanci odlišní jen na začátku volebního období. Po půl roce splynou v amorfní masu - třeba oblékáním jsou si všichni podobní. A strany se u nás podobají volebním agenturám, takže se snaží přivést voliče bez ohledu na ideologii. V takovém prostředí není pro poslance těžké změnit barvu.

Tomáš Lebeda, Ústav politologie FF UK:
Přeběhlictví je v parlamentním režimu, kde na poslancích záleží existence vlády, patologické a zničující. Při absencích většin dává situace poslancům neúměrnou sílu a vliv, jsou cílem pro lobbisty - stačí ovlivnit jednoho či dva...

.

Přeběhlictví je v tomto parlamentním režimu patologické a zničující. Při absenci většin mají přeběh- líci neúměrnou sílu a vliv.

Hlasování poslanců "na vlastní pěst" proto není projevem demokracie. Bylo by jím tehdy, pokud by byli zvoleni jako nezávislí, sami za sebe. Zrazování priorit strany je spíš parazitování na možnosti, kterou poslancům strana dala.

Bohumil Doležal, nezávislý publicista (přednášel na FSV UK):
Důvod současné situace je jasný. Volby skončily patem, každý, kdo uteče, na tom vydělá. Poslanci jsou tak vystaveni obrovskému pokušení.

.

Šlo by zvýšit počet poslanců třeba na 300. Role jednotlivce by se oslabila, volby by nedopadaly tak těsně.

Je možné začít moralizovat, že to záleží na zodpovědnosti a politické kultuře, ale jednoduché řešení by bylo třeba zvýšit počet poslanců napřílad na 300. Něco takového udělali v Maďarsku, kde jsou dvě politická uskupení, která se k smrti nenávidí. Role jednotlivce se tak zmenšila, navíc volby nedopadají těsně, o jeden dva mandáty.

Česká veřejnost by ovšem stála před volbou, jestli skousne další stovku poslanců, nebo tenhleten hrozný nepořádek, co zde je.

Ivo Šlosarčík, Institut pro evropskou politiku Europeum:
Klíčový důvod je od zvolení Sněmovny stav sto na sto. Členové Sněmovny se chovají velmi racionálně - přeběhlický hraniční hlas je velmi silný.

.

Regulace, i v podobě odvolatelnosti poslance, by byla ještě horší než současný stav, zneužívala by se.

Dlouhodobá regulace včetně odvolatelnosti poslance by ale byla ještě horší. Když zde byla, tak se to zneužívalo. A zneužívalo by se to zase. Pokus vázat mandát na stranu zavání mečiarovským Slovenskem.

. "ODBOJNÍCI" VE SNĚMOVNĚ

Poslanci, kteří zatápí svým (bývalým) šéfům a kolegům

Jako první se s odbojnými poslanci v současné Sněmovně setkala ČSSD. Duo Miloš Melčák a Michal Pohanka pomohlo pravostředové vládě Mirka Topolánka k získání důvěry. Oba museli opustit řady poslaneckého klubu ČSSD. Sociální demokraté také vyloučili Evžena Snítilého, který při prezidentské volbě

pomohl Václavu Klausovi.

Pro KDU-ČSL jsou klíčová jména Ludvík Hovorka a Michaela Šojdrová, i když v jejich případě to není typické přeběhlictví. Oběma vadí poplatky u lékaře. Hovorka proti nim už s opozicí (neúspěšně) hlasoval, Šojdrová zase podala návrh, aby se neplatilo za pobyt novorozenců v nemocnici.

Rebelové ve vlastních řadách se nevyhnuli ani ODS. Trio Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel a Juraj Raninec se postavilo proti vládnímu záměru odškodnit církve. Tvrdí, že vláda chce dát církvím příliš. A jsou úspěšní, návrh na odškodnění Sněmovnou neprošel. Trojici podporuje i poslankyně Alena Páralová.

Nejmenší vládní strana, zelení, se otřásla během tohoto týdne. Poslankyně Věra Jakubková a Olga Zubová si "dupnuly" a záměr koalice vytvořit post šestého místopředsedy Sněmovny se poroučel. Kabinet hodlají podporovat výhradně v tom, co stojí v programovém prohlášení či koaliční smlouvě.

V kuloárech navíc koluje informace, že uvnitř ČSSD je skupina poslanců, kteří by mohli podpořit umístění amerického radaru v Česku (ačkoliv se boji proti radaru podle Jiřího Paroubka upsali všichni stávající členové klubu). Spekuluje se například o jménech Miroslava Svobody a Petra Wolfa. Ten se v minulosti neúčastnil jednání, ale místo přiznání, že obhajuje profesuru, zprvu mluvil o zdravotních důvodech.

Komunisté jsou tak jedinou stranou, z jejíhož poslaneckého klubu nikdo neučinil zpátky ni krok. Zatím.