Naposledy si procházel plán na následující den. Byl spokojen. Znovu se zamyslel nad načasováním. Ne, poledne je ideální. Amerika dostane tuhle zprávu už k snídani, Evropané s ní budou žít celý den a velká část Asie ji chytí ještě ve večerních zprávách. Tohle město má dobrou polohu. Původně chtěli začít pozdě večer, protože v noci bezpečnostní složky nejedou na plný plyn. Ale už před třemi měsíci objevili nečekaně snadný terč a kvůli němu čas posunuli. Na Hradě nebyli večer žádní turisté, zato v poledne ano.
Věděl, že velitelé jednotlivých skupin už odpoledne překontrolovali všechno včetně takových detailů, jako jsou dvě lahve vody a deset tyčinek Mars, které si každý musel koupit a přidat do batůžku vedle zbraně, střeliva a granátů.
Železná dávka kalorií, protože chce vydržet co nejdéle. V Praze by to mohlo vyjít, přestože Čechy nepodceňoval. Teď měl v úmyslu udělat z jejich města válečnou zónu. Vybral si ho právě proto, že k tomu vlastně nebyl velký důvod.
(Na vysvětlenou: Když začal masakr v indické Bombaji, komentoval to jeden kolega slovy: "Je vidět, že Indové v tomhle zaostávají. Na Západě už by se něco takového stát nemohlo." Odpověděl jsem: "Omyl. Když má někdo četu fanatiků připravených zemřít, zbraně, peníze a půl roku na přípravu, něco podobného může s trochou štěstí spustit kdekoliv na světě." Potvrdili to i odborníci na terorismus, jichž jsem se ptal, zda by bylo možné "Bombaj" provést i jinde a jak by akci teroristé plánovali. V případě Prahy jsme se nezávisle na sobě shodli i na hlavních terčích, z nichž číslo jedna představoval Hrad. A tady je plán.)
Myšlenky večer před akcí
Sjížděli se postupně a v malých skupinkách, aby nevzbudili pozornost. Příjezdy rozložili do tří dnů. Ubytovali se v různých hotelech. Obyčejní turisté. Obšlápli si cíle, ale každý se tam objevil jen jednou.
Hlavní práci už za ně odvedli jiní. "Průzkumníci" přijížděli v posledních měsících a obhlíželi vytipovaná místa. Snášeli jen kamínky, aniž tušili, do jaké mozaiky patří. Tvářili se jako turisté, ale zajímaly je velmi neturistické informace. Kde jsou u určených objektů kamery? Jak tam funguje ostraha? Je poblíž policejní stanice nebo vojenská posádka? Vypadají lidé v uniformách profesionálně? Kolik se kolem pohybuje lidí?
Za úkol měli také nakoupit plánky objektů, prohlédnout hotely, zjistit, jaká jsou opatření v metru. Byl to rozsáhlý průzkum. Probíhal i daleko od Prahy, na internetu.
Město jako bojištěÚtok tohoto typu je účinnější než odpalování bomb. Ochromeny jsou současně komunikace a ekonomika. To způsobí erozi důvěry ve schopnost státu udržet bezpečnost. Teroristé mohou pozice držet celé dny, což násobí efekt: "Vědí, že délka akce a šokující způsob provedení znásobí účinek, protože terorismus je i něco jako divadlo," říká policejní expert Marian Brzybohatý. |
Mezitím úplně jiní muži cvičili, zatím na slepé cíle: střelbu, taktiku boje v domech, rychlý přepad budovy, zajetí rukojmích a uzavření vchodů výbušninami. Pak se začaly upřesňovat půdorysy, jak kdosi vybíral cíle.
Hlavní problém byl se zbraněmi. Raději by dali přednost městu u moře, kam mohli dopravit výzbroj jachtou. Nakonec udělali vlastně totéž, ale zásilku nevystopovatelných "putovních kalašnikovů" a pistolí ze Somálska (nikdo tam neměl zbytečné otázky) vylodili jednou v noci u italských břehů do dvou terénních aut. Ta dojela, každé jinudy, bez kontroly až do Prahy. Skvělý Schengen! Řidiči se ubytovali v hotelu Hilton.
Ten byl jedním z cílů. Původně jím mělo být nějaké nákupní centrum, ale rozsáhlý a celkem přehledný prostor se skleněnými zdmi, jimiž se dobře proniká, by se špatně bránil.
Nahradit ho měl masivní hotel na Senovážném náměstí, ale velitel akce se rozhodl pro Hilton. Obrovskou výhodou bylo, že byl obklopen volným prostorem, ve vojenské řeči širokým perimetrem, který umožňoval kontrolovat celé okolí. Také vnitřní atrium se bude z horních pater dobře bránit.
Velitel měl pocit, že pro zítřejší úspěch udělal vše, co bylo v jeho silách. Odešel na masáž a tiše se bavil tím, že relaxuje v hotelu, který zítra promění v bitevní pole. Ale nervy měl stejně na pochodu, a tak znovu projížděl plán bod po bodu.
Nejdříve klamné operace na odvedení pozornosti. Přesně v poledne odpálí jeden z mužů nálož ve voze metra ve stanici Můstek. Takový dostal příkaz a vůbec netuší, že je součástí velké akce. O deset minut později vybuchne bomba na letišti a další muž bude z projíždějícího auta střílet v židovském městě. Kromě toho vybuchne granát hozený do areálu vodárny v Podolí. Klasický stupňovaný útok, který bude tříštit síly, pozornost a reakci těch, kdo mu mají čelit. Hlavně kvůli útoku na vodárnu bude policie tápat ve tmě nad tím, jaký je vlastně smysl chaosu.
Způsob provedení1. Průzkum trvá i několik měsíců. Vytipovávají si vhodné cíle, zajímá je ostraha, přístupnost, dostupné plánky, přičemž roli hraje členitost budovy, okolí a možnost bránit ji proti koordinovanému útoku z několika stran současně. 2. V počátku provedou řadu klamných operací na odvedení pozornosti. Je to vlastně stupňovaný útok, který bude tříštit síly, pozornost a reakci těch, kdo mu mají čelit. 3. Hlavní úder, jímž může být obsazení například newyorské burzy, parlamentu či symbolů politické moci. Nejzranitelnějším terčem se jeví hotely. Cílem je zajetí rukojmích a držení objektu co nejdéle. |
Hned poté, ještě dříve, než policisté stačí vyhlásit stav pohotovosti po celé Praze, se sedm náhodných turistů, kteří se jednotlivě procházejí na Hradě, na prsou fotoaparáty a na zádech batohy, sejde mezi východem z katedrály svatého Víta a vchodem do úředních prostor Hradu. Pár výstřelů a turisté, mělo by jich být dvacet až třicet, budou nahnáni do budovy. Je důležité, aby co nejvíc z nich bylo cizinců, což je pravděpodobné. Po schodech nahoru, rychlé obsazení chodeb a zajetí úředníků. To bude bohatě stačit, aby speciální jednotky váhaly s osvobozovací akcí. Nebudou vědět, kde rukojmí přesně jsou a zda nejsou zajištěni výbušninami. Prezident není cílem. Na svět udělá dojem už jen obsazení jeho sídla. Zapůsobí to jako bomba, pomyslel si náčelník akce. Pořád se bál, že něco přehlédli. Nějaký rafinovaný prvek, protože Hrad mu přišel až podezřele nechráněný. Ve hře byla původně i varianta zahnat rukojmí do katedrály, což mělo své výhody: šlo ji lépe prozkoumat, vchody šly dobře střežit a podzemní prostory šly držet celé dny.
Jakmile bude Hrad zajištěn, přijde řada na jeho skupinu v Hiltonu. Sjedou výtahem do recepce, zajmou hotelové hosty jako rukojmí, obsadí východy, místnost s kamerovým systémem a dostanou pod kontrolu rozvod elektřiny. Stejně jako na Hradě rozmístí rukojmí tak, aby nikdo zvenčí nevěděl, kde jsou. Až je bude kontaktovat policie, začnou vyhrožovat, že při pokusu o útok je zlikvidují... Původně měl ještě třetí cíl. Rovněž hotel. Čtyři muži by přijeli taxíkem, přes ramena sportovní tašky. V recepci by vyndali samopaly a pak by už byl postup stejný jako v Hiltonu. Hned po nich by přišli zvenčí další čtyři jako posila.
Náčelník si nedělal iluze, že v příštích dnech bude spousta mrtvých a on a jeho muži nebudou mezi nimi. Ochota zemřít jim dávala obrovskou výhodu. Ale poslouží tím své věci, protože tahle akce bude po několik dnů nejdůležitější světovou událostí. Věděl, že terorismus je vlastně divadlo, a to on poskytne...
Tak dost. Aby se v Praze nevraždilo, tady bychom mohli skončit s tím, že se přetrhl film.
Nebo aby měl příběh konec, do masérny vtrhlo ozbrojené komando, které už zatklo všechny atentátníky. Celou dobu je sledovalo.
Ale to nic nemění na tom, že nějak takhle by se to mohlo stát. Bombajský vzorec se hodí na Prahu, ale i na Berlín, Brusel, Barcelonu, Budapešť či Boston.
V Bombaji se totiž ukázalo, jak snadno zranitelné je moderní město. Dalo by se říct, že terorismus udělal skok vpřed.
I teroristé inovují
Od září 2001 nepřišli teroristé s nějakým převratným nápadem. Jejich zbraní byly především bomby. Lišil se jen způsob provedení. Teď přišli s novinkou: útokem na město provedeným jako vojenská operace ve stylu commando.
Něco takového muselo přijít. Terorismus mutuje podobně jako ebola. Nejdříve anarchisté házeli své bomby a osamělí atentátníci stříleli na krále a prezidenty. Později přišly únosy letadel a jejich vyhazování do vzduchu, které střídá nová kvalita: letadlo se změní ve zbraň, jež je použitá proti pozemním cílům.
Moderní terorismus se mění i tím, že směřuje k větší krvavosti. Ještě v 60. a 70. letech se nejrůznější radikálové prostřednictvím teroru snažili získat pozornost a sympatie pro své kauzy. Z logických důvodů se proto snažili nezabíjet civilisty, kteří stáli mimo konflikt. Byla to éra telefonátů na policii v duchu "V koši u divadla je bomba, vybuchne za patnáct minut". Přežívala představa, že s teroristy je možné vyjednávat a že chtějí akci přežít.
V 80. letech se začalo prosazovat zabíjení "z trestu", pro výstrahu nebo jako "pokračování boje". Letadla padala a vybuchovaly bomby. Byla to předehra k 90. letům, kdy teroristy přestalo zajímat, co si o nich veřejnost myslí. Jediné, co je zajímalo, byl počet lidí, které zabili, a jaký ohlas to mělo. První moderní sebevražedný atentátník šel do akce v Libanonu v roce 1981, teď už se ani nepočítá s tím, že by atentátníci přežili.
Bombajský model je i není novinkou. To, že všechno už tady bylo, platí i v terorismu. "Válku ve městě" provozovali už alžírští povstalci před půl stoletím, v posledních letech ji zažili v Saúdské Arábii či Iráku, byť v menší podobě. Pro Bombaj však existuje jeden vzor, který jako by byl přes kopírák: akce Čečenců, při nichž vojenské oddíly obsazovaly města či nemocnice.
Přesto Indové nebyli připraveni na operaci, kterou neměli ve svých taktických příručkách. Byl by zaskočen i Západ? Nedělejme si iluze. Není pochyb, čím se bude zabývat v příštích letech: jak čelit koordinovaným útokům vojenského střihu na svá města.
Jenže my víme, že terorismus mutuje, a tak už začíná vymýšlet něco nového.
Je Praha na seznamu?
Zbývá otázka: mohlo by se to stát i u nás? Proč by si teroristé nevybrali hlavní město země, která je součástí EU i NATO a má vojáky v Afghánistánu? Třeba Bukurešť. Nebo Sofii.
Pokud vám připadají jako nepravděpodobné cíle mimo průzkumný radar teroristů, pak totéž se podle skeptiků možná týká i Prahy. Titulek "Útok v Římě" jednoduše vypadá ve světě lépe než "Útok v Praze (Sofii)".
Jaká je tedy pravděpodobnost, že by mohli zaútočit zrovna tady? "Zatím spíše nízká. Česká republika není tak mediálně zajímavá. Útok by však mohl být spojen s nějakou mimořádnou událostí, jako je návštěva cizího státníka, nebo symbolikou, kterou představují třeba židovské památky," říká odborník na terorismus Marian Brzybohatý z Policejní akademie v Praze.
Zajímavý úhel pohledu má však bezpečnostní expert Andor Šándor. Česká "nezajímavost" by se mohla obrátit proti nám: "Země, které vědí, že jsou určitě na tapetě, zavedly protiopatření. Proto by si teroristé mohli vybrat ty, které nejsou možná tak zajímavé, a proto ohrožení podcenily."
