Bezprostředně po prohraných volbách jsem říkal, že ODS potřebuje změnu (opakuji – nejen personální!). To říkám i dnes.
V průběhu posledních týdnů se bohužel ukázalo, že spor mezi dvěma nejvážnějšími kandidáty na předsedu ODS eskaloval natolik, že hrozí, že se prosincový kongres promění v takřka bratrovražedný souboj jen (a jen!) o post předsedy ODS a na věcnou diskusi o změnách uvnitř strany nezbude čas. Tomu je nutné předejít a zvážit i jiná možná řešení.
Čemu se vyhnout
Podle mého hlubokého přesvědčení se musí ODS skutečně pustit do vážné proměny. Pokud by vítězství Mirka Topolánka znamenalo, že se odtroubí všem nezbytným změnám a nad všemi kritickými hlasy se mávne rukou, byl by to výsledek pro ODS zoufale špatný. Stejně bezvýchodná by mohla být situace, pokud by ve vyhroceném finále zvítězil Pavel Bém.
Členská základna (tak, jak napovídají její reakce z posledních týdnů) se v takovém případě obává, že by značné rozpory mezi vládou a vedením ODS mohly vést k pádu vlády se všemi negativními dopady nejen pro ODS, ale pro celou zemi. Není dokonce zcela vyloučeno, že by za takové situace mohlo dojít i k faktickému rozštěpení strany.
A jaký je pohled Petra Bendla? Ani topolánkovský, ani bémovský. Jako nutnou vidím především změnu stylu politiky a komunikace.
Změna stylu politiky znamená vést ve straně mnohem větší debatu, ptát se na odezvu lidí nejen v různých regionech, ale i v různých vrstvách společnosti. Přizpůsobit chystané změny tomu, co jsou lidé ještě schopni akceptovat. A také tyto kroky odideologizovat.
Béma jsem za funkci nedal
Představitelům ODS se často vyčítá, že jsou arogantní. Obávám se, že veřejnost s tímto slovem do určité míry spojuje celou stranu. Tohle musíme změnit na prvním místě. Je potřeba lidem vstřícně a trpělivě vysvětlovat, jaké důvody nás vedou ke každému vážnému vládnímu rozhodnutí.
Jedině pak totiž bude zřejmé, že všechny plánované změny jsou ve skutečnosti přesně tím, co opozice před krajskými volbami jen naprázdno slibovala – totiž skutečnou politikou pro lidi, a navíc ještě pro jejich budoucnost.
Spekuluje se o tom, že se chci stát ministrem dopravy a že jsem podporu Pavla Béma vyměnil za příslib vládní funkce. Se vší vážností říkám, že je to nesmysl.
Mým primárním zájmem je oslovit na kongresu členskou základnu svou představou o pokračování politiky ODS. Pokud nedostanu důvěru delegátů, nemůže být o mém působení ve vládě ani řeč.
