Měli jste pocit, že hranice mezi Walesem a Anglií je jen taková linka na papíře, která nic neznamená? Zatím to tak v podstatě bylo, ale od už ne.
"Tohle přece není fair play!"
Podobný zákon jako ve Walesu platí už od loňského března i ve Skotsku, tentokrát je však situace bizarnější. Waleská hranice není zdaleka tak přirozená jako skotská a z velké části Walesu si lze bez problémů zajet, či dokonce zajít do anglické hospody.
Zejména hospodští a barmani v samé blízkosti hranice teď očekávají masový úprk svých štamgastů- kuřáků do "země krále Miroslava".
"Je to absolutně nefér," postěžoval si serveru Publican, určenému pro majitele hospod v Británii, Andy Jones, hospodský v obci Saltney. Jeho restauraci Anchor dělí od anglické City Arms doslova jen několik metrů.
"Přes devadesát procent našich zákazníků jsou kuřáci. Od 2. dubna je tu neuvidím. Někteří z nich tvrdí, že zkusí přestat, ale to jsou jen řečičky. Vůbec nechápu, proč nešlo zákaz zavést ve stejný den jako v Anglii."
Nepochybně ho čeká těžké období, ale může se uklidňovat myšlenkou, že "nefér hra" skončí už letos 1. července. Tehdy totiž stejný zákon začne platit i v anglických barech a pubech.
I tam už majitelé hospod propadají panice. Do médií pronikla minulý týden zpráva, že se společnost Punch Taverns, majitel největšího počtu hospod v Anglii, chce zbavit plné tisícovky ze svých deseti tisíc provozoven. Konkurenti Punche ostatně učinili totéž. Například největší z nich, Enterprise Inns, prodal už loni 769 hospod.
Je to opravdu tak vážné?
"Bude to špatné," přikyvuje David Hume, barman v restauraci Black Swan v Rugby poblíž Birminghamu, kde už zažívali hospodští určitě veselejší časy – třeba když tu kdysi slavili vynález šišatého míče. "Ale tahle hospoda přežije. Lidé si k nám zvykli chodit na jídlo."
Zvýšit nabídku jídel, to je rada, kterou nyní majitelé hospod slyší asi nejčastěji. Navíc k hospodě Black Swan přiléhá dvorek, a to je velká výhra. Poučeni ze Skotska a Irska, které přišlo v Evropě se zákazem kouření v uzavřených prostorách jako první, už totiž majitelé anglických hospod horlivě připravují "venkovní posezení". Jsou to zahrádky či dvorky vyhřívané teplomety a většinou i vybavené velkoplošnou televizí. Někdy je tam tepleji než v hospodě samé.
"Bude to hodně špatné," říká ještě o stupeň skeptičtěji jiný barman, tentokrát v samém srdci Londýna. Gordon Smith vidí pro bar Tipperary ve Fleet Street, vůbec první irskou hospodu v Londýně, jen černou budoucnost, stejně černou, jako je irské pivo Guinness.
"Tahle hospoda zanikne," předpovídá. "Není tu žádný venkovní prostor a vyrazit si na cigáro na tak rušnou ulici, jako je Fleet Street, to prostě nepřipadá v úvahu. Kuřáci odejdou a nekuřáci do hospod chodit nezačnou. Nebudeme chodit do hospod, budeme zdraví – a systém sociálního zabezpečení se rychle zhroutí," žertuje sarkasticky.
Kladivo na gentlemany?
Bojí se i příznivci jedné z tradic, kterou asi nejvíc proslavila kniha Kronika Pickwickova klubu. Server BBC informoval, že zhruba pětina pánských klubů očekává zánik. "My přece nejsme veřejná místa! My jen pečujeme o privátní společnosti," ohradil se proti zákonu Mark Proctor, majitel jednoho z klubů. Na to však vláda nechce slyšet.
Kuřáci se nyní spíše kasají, že si nenechají do svého životního stylu až tak mluvit. "Svoji hospodu nezradím. Kam bych asi chodil hrát šipky?" říká jeden z hráčů, kteří právě v ragbyové hospodě Black Swan rozehrávají souboj v tomto tradičním hospodském sportu. "Zajít si občas ven mě nezabije," dodává.
Zatím to však vypadá spíše takhle: v hospodě ve Fleet Street sedí u malého stolku v "předsálí" Joan Flemingová, turistka z Kanady. "Co že tu sedíte tak sama?" začínám rádoby slibnou konverzaci. "Jsem tu s kamarádkami, ale musela jsem si na chvilku odskočit, je tam příšerně nakouřeno," stěžuje si otráveně. Z téhle konverzace nic slibného nevzniklo.
