Ještě v roce 400 přitom obývaly Británii patřící k římské říši čtyři miliony Keltů. Germánů přišlo do Británie nanejvýš dvě stě tisíc. A přesto ji zcela ovládli.
Podle doktora Marka Thomase z University College London nemohlo něco takového vzniknout ve společnosti, jejíž příslušníci se mohli navzájem volně mísit. Za nejlepší vysvětlení považuje to, že anglosaští dobyvatelé zavedli po svém příchodu apartheid, který oddělil a krutě znevýhodnil původní keltské obyvatelstvo.
Pokud měly méně početné germánské kmeny Anglů, Sasů, Jutů a Frísů převládnout nad početnějším keltským obyvatelstvem, musely si k tomu zajistit vhodné podmínky.
Takové podmínky vytváří apartheid, ostře oddělující skupiny žijící na jednom území. Genetické rozbory Thomasova týmu, o kterých informuje britský časopis Proceedings of the Royal Society B, ukázaly, že něco podobného se mohlo odehrát i v dávné Anglii.
Za symbol rozdělení tehdejší anglické společnosti považuje Thomas zákony wessexského krále Iny z konce 7. století: podle nich se při zabití Anglosasa platila pětkrát vyšší náhrada než při zabití Kelta.
Podle evolučního genetika Chrise Tyler-Smithe je teorie anglosaského apartheidu "rozumným, ne však jediným výkladem". Příliv "germánských" genů se totiž nezastavil s příchodem anglosaských kmenů v 5. a 6. století.
Téměř sedm staletí po skončení římské nadvlády okolo roku 410 zaplavovaly Británii vlny dánských, norských a normanských invazí. I to mohlo způsobit, že "germánské" geny zaujímají v britském genofondu tak významné postavení.
