Klein se o Dni smíření setká v synagoze se svým konkurentem W eissem. Chce se usmířit a podá mu ruku se slovy: »Přeji ti to samé, co přeješ ty mně.« »Zas už začínáš!« odpoví W eiss.
* K rabínovi přiběhne ustaraná žena. Její dítě má velký průjem. »Jdi domů a modli se žalmy,« řekne jí rabín, »dítě se uzdraví.« Za týden přijde žena znovu. »Rebe, chlapec už je zase nemocný. Už tři dny má zácpu.« »Milá ženo, modlitby dělají divy. Jdi domů a modli se žalmy.« »Ale rebeleben, co mi to říkají, žalmy jsou přece na průjem!«
* Na pohřbu starého Loewensteina jeden ze smutečních hostů pláče a vzlyká mnohem hlasitěji než všichni ostatní. Dojatý rabín mu poklepe na rameno a praví: »Je mi vás opravdu líto. Patříte do příbuzenstva?« »Právě že ne,« zaštká srdceryvně muž, »proto tak brečím!«
* Grossmann přijde v New Yorku do košer restaurace. Obsluhuje ho čínský vrchní mluvící perfektně jidiš. Když Grossmann platí, ptá se patrona: »Kde jste sehnal Číňana mluvícího tak dobře jidiš?« »Pssst,« odpoví majitel, »on si myslí, že je to angličtina.«
* Židovská restaurace. »Haló, pane vrchní, co je to s tou kuřecí polévkou?« »Co by s ní mělo být?« »Má takovou legrační chuť.« »Tak se smějte!«
* Seliger v restauraci: »Pane vrchní, přinesou mi kousek té ryby.« »Promiňte, pane, to je šunka.« »Ptal jsem se jich snad, jak se ta ryba jmenuje?«
* Epstein stojí nad hrobem a naříká: »Ach, proč jsi tak brzo umřel!« »Pro koho ten člověk tak truchlí?« ptá se Goldberger hrobníka. »Pro prvního muže své ženy.«
* Sára sedí plačíc u lůžka svého těžce nemocného muže. »Sáro,« šeptá muž z posledních sil, »až umřu, nesmíš už patřit žádnému jinému. Přísahej!« »Dobrá, Leon,« slibuje Sára vzlykajíc, »ale co když se uzdravíš?«
* K ohn posílá telegram Roubíčkovi, svému obchodnímu partnerovi: »Nabídka přijata. Dopis následuje. S úctou K ohn.« Úředník u přepážky mu radí: »S úctou můžou vynechat.« »Oni Roubíčka znaj?« ptá se K ohn.
* Průvodčí odhalí pod lavicí dva černé pasažéry, haličské židy. »Mějte přece uznání,« žadoní první, »vdává se mi ve Lvově dcera, je to mé jediné dítě, a já nemám na jízdenku.« »A vy?« ptá se druhého. »Já jsem jeho švagr a on mě na tu svatbu pozval.«
* K rabínovi přiběhne ustaraná žena. Její dítě má velký průjem. »Jdi domů a modli se žalmy,« řekne jí rabín, »dítě se uzdraví.« Za týden přijde žena znovu. »Rebe, chlapec už je zase nemocný. Už tři dny má zácpu.« »Milá ženo, modlitby dělají divy. Jdi domů a modli se žalmy.« »Ale rebeleben, co mi to říkají, žalmy jsou přece na průjem!«
* Na pohřbu starého Loewensteina jeden ze smutečních hostů pláče a vzlyká mnohem hlasitěji než všichni ostatní. Dojatý rabín mu poklepe na rameno a praví: »Je mi vás opravdu líto. Patříte do příbuzenstva?« »Právě že ne,« zaštká srdceryvně muž, »proto tak brečím!«
* Grossmann přijde v New Yorku do košer restaurace. Obsluhuje ho čínský vrchní mluvící perfektně jidiš. Když Grossmann platí, ptá se patrona: »Kde jste sehnal Číňana mluvícího tak dobře jidiš?« »Pssst,« odpoví majitel, »on si myslí, že je to angličtina.«
* Židovská restaurace. »Haló, pane vrchní, co je to s tou kuřecí polévkou?« »Co by s ní mělo být?« »Má takovou legrační chuť.« »Tak se smějte!«
* Seliger v restauraci: »Pane vrchní, přinesou mi kousek té ryby.« »Promiňte, pane, to je šunka.« »Ptal jsem se jich snad, jak se ta ryba jmenuje?«
* Epstein stojí nad hrobem a naříká: »Ach, proč jsi tak brzo umřel!« »Pro koho ten člověk tak truchlí?« ptá se Goldberger hrobníka. »Pro prvního muže své ženy.«
* Sára sedí plačíc u lůžka svého těžce nemocného muže. »Sáro,« šeptá muž z posledních sil, »až umřu, nesmíš už patřit žádnému jinému. Přísahej!« »Dobrá, Leon,« slibuje Sára vzlykajíc, »ale co když se uzdravíš?«
* K ohn posílá telegram Roubíčkovi, svému obchodnímu partnerovi: »Nabídka přijata. Dopis následuje. S úctou K ohn.« Úředník u přepážky mu radí: »S úctou můžou vynechat.« »Oni Roubíčka znaj?« ptá se K ohn.
* Průvodčí odhalí pod lavicí dva černé pasažéry, haličské židy. »Mějte přece uznání,« žadoní první, »vdává se mi ve Lvově dcera, je to mé jediné dítě, a já nemám na jízdenku.« »A vy?« ptá se druhého. »Já jsem jeho švagr a on mě na tu svatbu pozval.«
