Požádal mě, abych napsal haiku na téma pes, kterého opustil jeho pán. Sám navrhl: Kdo je nejlepší na světě dnes? No přec Paroubek a jeho pes. To se mi zdálo i na haiku dost infantilní. Andymu to bylo líto. Zavrčel a kousl se do nového obleku, který mu dal pan Jiří ušít jako odškodné v Londýně u socialistického krejčího.
Všichni se prý, pláče Andy v prokousnutém obleku, zabývají ženami, muži, dětmi. Psů v rozvodu si nikdo nevšímá. A přitom psi trpí víc než lidé, protože jsou citliví.
Andy prožil v poslední době velký otřes. Poklesla jeho životní úroveň. Na oběd s Paroubkem se dostane maximálně jednou týdně. Paroubkova syna nevidí vůbec a paní Zuzana asi Andyho styk s panem Jiřím nechá upravit soudně. Prý jen dvakrát do roka.
Minulý týden prý Paroubek Andyho kousl. Andy mu to za zlé nemá, říká, že i jeho pán má právo na trochu vzteku. Pan Jiří ovšem tvrdí, že se Andy kousl sám a že on mu posílá vlídnou esemesku dvakrát týdně. Andy to potvrdil, rozešli se s Paroubkem v dobrém.
Jméno si ale dal změnit. Už se nejmenuje Andy Paroubek. Jinak se Andyho denní režim příliš nezměnil. Ráno v osm má poradu s poradci, v deset druhou poradu s mediálními odborníky o tom, co se píše o psech v novinách, kolem poledne odjíždí do Paroubkova volebního kraje.
Večer se učí anglicky. Umí už sršeň, vosa, žihadlo, ale půjde ještě dál. V noci sleduje průzkumy a je rád, že dopadají dobře. I přesto, co se stalo, vystupuje sebevědomě, protože zastupuje velké množství ostatních psů a ti jej mají rádi.
Myslí, že by se mohl dokonce stát i prezidentem. Má mnoho drahých a kvalitních obleků, ale mrzí ho, že na něm všechny visí jako jutový pytel plný řepy. Který oblek byl nejdražší, říct nechtěl, urazil by prý ostatní chatrně ošacené psy.
Víc jsem se od Andyho nedozvěděl ani já. Na psa, kterého opustil expremiér a vůdce opozice, toho řekl málo. Patrně musí mlčet, jistě ví mnohem víc a možná, že ví i všechno, protože lidé si před psy nedávají pozor na hubu. Ale jsme v Čechách.
I Paroubek jistě na Andyho leccos ví. Kdyby v ODS byli schopnější, Andyho by přitáhli k sobě a pokusili se jej rozštěkat. Andy je zajímavý i z psychologického hlediska. Má nejvyšší sebevědomí ze všech. Ostatními psy proto pohrdá. Myslí, že když se do problému zakousne a nepustí, vyřeší všechno.
Když se ho zeptáte, co snídal, odpoví vám, že Topolánek je hladový hlupák, který si ráno ani neusmaží kus špeku. Když se ho zeptáte, koho by přál lidem za prezidenta, řekne, že kohokoliv krom Klause, protože všichni Klause převyšují. On, Andy, jej převyšuje nejvíc.
Kdyby spolu třeba soutěžili v drcení hovězích kostí, on, Andy, by jasně vyhrál. Když byl s Paroubkem na Velké čínské zdi, funěli čínští psi sto metrů za ním. Jediný, kdo jej doběhl, byl pan Jiří.
Mrzí ho, že se o něm špatně píše v médiích. Je to organizované těmi, kdo si nepřejí, aby pozvedl sociální demokracii ještě výš, než ji pozvedl. Když jsem Andyho upozornil, že sociální demokracii pozvedl Paroubek, ne jeho pes, smutně zavyl.
Rozveselit Paroubkova psa je těžké. Jeho tlama je poznamenaná únavou a skepsí. Mnoho prožil. Tisíce psů mu záviděly, teď každý ratlík ví: život po boku mocného člověka je tvrdý. Lepší je být na řetězu u boudy než psem u Paroubka.
